Ve fotografii existuje řada kompozičních pravidel, jejichž poznání, či ovládnutí je prvním krokem k tvorbě působivých snímků. Z naší galerie jsme vybrali několik fotek, které s těmito principy pracují a mohou ostatním posloužit jako vodítko či inspirace.
Dobře komponovat záběr, uspořádat jednotlivé prvky obrazu – tvarů, linií, barev, světel, stínů – do působivého celku, patří mezi nejtěžší úkoly fotografa. Někdo má cit pro kompozici takříkajíc v sobě, jiný si tento cit musí vybrousit – studiem a poctivým tréninkem.
V naší galerii se za léta nashromáždila spousta povedených fotografií, na kterých můžeme ilustrovat pár osvědčených kompozičních postupů…
Pravidlo třetin
Zjednodušená verze principu zlatého řezu je jedním z nejčastějších pomůcek při komponování obrazu – dnes už si ji můžeme zobrazit dokonce na displeji fotoaparátu a stejně tak v editačních programech při ořezu fotografie. Pravidlo třetin lze využít k rozdělení obrazu prostřednictvím linií a/nebo ke zdůraznění hlavních objektů na snímku – tak, že je umístíme do průsečíků přímek.
Vodicí linie / Perspektiva
Přirozené linie v záběru – koleje, ale i zdi, zábradlí, cesty, světelné paprsky – slouží nejen ke zdůraznění perspektivy, čili hloubky obrazu, ale též jako vodítka táhnoucí divákovo oko k ústřednímu objektu snímku. Vodicí linie mohou dle autorova záměru fungovat jako jakýsi návod ke „čtení“ snímku.
Diagonální linie ve snímku obvykle vyvolávají dojem dynamiky obrazu.
Zarámování
Průhledy do krajiny skrze skály, stromy apod., objekt umístěný v otevřených dveřích, oknech, autoportrét či odraz v zrcadle… existuje sto a jeden způsob, jak přirozeně zarámovat objekt našeho zájmu a přitáhnout k němu kýženou pozornost.
Symetrie
Umístění hlavního objektu do středu snímku je leckdy považováno za chybu – pokud už se tedy k takovému kroku rozhodnete, měli byste splnit několik podmínek. Tou hlavní je symetrie, tedy rovnoměrné rozmístění obrazových prvků po stranách objektu, popřípadě jejich maximální eliminace. Pro středovou kompozici jsou Ideální přirozeně souměrné předměty, jako třebas tvář či tělo živočicha, včetně člověka, architektura, květy…
Vzory a opakování / Rytmus
Rytmus je přirozenou součástí lidského života. Vše kolem nás se odehrává v určitém rytmu, od dýchání po střídání ročních období, opakování je tedy něčím obecně srozumitelným. V obrazové podobě může mít rytmus velké množství podob, opakovat se mohou nejen tvary, ale i barvy, světla a stíny nebo děje. Opakování může mít účinek čistě estetický, pokud jej ovšem dokáže autor tvořivě uchopit a okořenit kontrastními prvky, nejen formálními (barva, tvar atd.), ale i významovými, vzniknou opravdu působivá díla – to koneckonců dokládají obě fotografie níže.
Kontrast
Využití kontrastu je jedním z nejúčinnějších přístupů, jak vytknout, zvýraznit hlavní motiv, popř. utlumit rušivé pozadí. Toho lze docílit hned několika způsoby: tonální (typický postup u černobílé fotografie) či barevnou skladbou obrazu a/nebo hloubkou ostrosti – zaostřením ústředního objektu a rozostřením pozadí. Vyšším stupněm „umění kontrastu“ je hledání a nacházení kontrastu významového.
Na závěr se sluší přidat něco z lidové moudrosti: Pravidla jsou od toho, aby se porušovala. Záměrné narušení zavedených skladebních principů může vést k velmi originálním výsledkům, neboť nutí diváka k jinému, jemu nepřirozenému vnímání. S touto skutečností je však třeba pracovat velmi opatrně a pamatovat přitom na další chytré rčení: Všeho s mírou.
