Obdélníkové tělo s hledáčkem umístěným v levém horním rohu, nikde netrčí nic, co by připomínalo hranol klasické zrcadlovky: takto má podle mne vypadat moderní bezzrcadlovka. Panasonic toto řešení poprvé použil u modelu GX7 a drží se jej i u jeho nástupce.
Lumix GX8 patří mezi bezzrcadlovkami spíše k větším modelům. S rozměry 133 × 78 × 63 mm a hmotností 487 g je větší a výrazně těžší než třeba APS-C modely Sony A6000 či Fuji X-E2. Oproti nim by ale měl být odolný proti prachu a stříkající vodě. Takovouto ochranou je vybaven i nejbližší konkurent Olympus E-M5 II s prakticky shodnými rozměry a hmotností – měl bych ale dodat, že na pohled je GX8 výrazně větší.
Pro kostru těla použil výrobce hořčíkovou slitinu. Celá konstrukce působí odolně a důvěryhodně. Grip je dostatečně robustní, zajišťuje pohodlné držení, i když není tak dlouhý, aby se na něj pohodlně vešly všechny prsty větší ruky.
Tělo je poseto nadstandardním množstvím ovládacích prvků. Na horní straně tak například najdete volič režimů, kolem kterého je mezikruží korekce expozice. Hned vedle vpravo se nacházejí dva otočné voliče, jeden kolem spouště, druhý s vypínačem fotoaparátu.
Zadní strana nabízí přepínač režimů ostření, čtyřsměrný volič s přímým přístupem k nastavení autofokusu, citlivosti, vyvážení bílé a sériového snímání, několik dalších uživatelsky definovaných tlačítek, tlačítka pro přístup do plného a zjednodušeného menu. I na přední straně se nachází tlačítko, standardně je určeno pro náhled hloubky ostrosti.
Na jednu stranu u mne některé ovládací prvky vzbuzovaly mírné podezření, že mají hlavně podpořit dojem vyšší kategorie přístroje či retrodesign. Na druhou stranu je podstatná část voličů uživatelsky konfigurovatelná. Ve výsledku mi s jednou výjimkou nic nechybělo, všechny potřebné parametry jsem mohl mít pod přímou volbou některého z tlačítek. Tou jednou výjimkou je volba ostřícího bodu – nepřišel jsem na rychlejší způsob, než stisknout levý směr čtyřsměrného ovladače, poté jeden ze dvou svislých směrů, teprve v dalším kroku už bylo možné kterýmkoliv směrem posouvat ostřicí bod na zvolené místo.
Tento nedostatek zmírňuje možnost volit zaostřovací bod dotykem na displeji. Dotyková volba funguje i v případě, kdy zrovna komponujete s hledáčkem u oka. Palec pravé ruky však v tom případě pohodlně obsáhne jen pravou polovinu displeje, umístit zaostřovací bod do levé části je složitější. Úplně jednoduché není ani umístit zaostřovací bod takto naslepo hned na první pokus na správné místo, ale tady bych myslel, že by stačil delší čas na sžívání s přístrojem. Nemohu vyloučit, že po čase by mi rychlejší přístup k volbě zaostřovacího bodu pomocí tlačítek úplně přestal chybět.
Pomocí dotykového displeje lze samozřejmě nastavit i další snímací parametry. Displej je otočný a má dnes běžné rozlišení 1 040 000 bodů. Nadšen jsem byl z elektronického hledáčku. Ten je velký, jasný a jemný – obraz vytváří 2 360 000 bodů. Vzhledem k lupě a funkci Focus peaking umožňuje pohodlné manuální ostření (srovnatelné třeba s dřívějšími zrcadlovkami vybavenými zaostřovacím klínem). Navíc je výklopný směrem nahoru, což oceníte především při fotografování z podhledu.
Pokračování 2 / 3
Obrazová kvalita
Manuální ostření obvykle není třeba použít. Autofokus pracuje ve většině situací spolehlivě a rychle. Poradí si i s nízkou hladinou osvětlení, i když při ní pochopitelně rychlost zaostření poklesne.
I tak je ale přinejmenším srovnatelný třeba s Canonem 70D (se kterým mám delší zkušenost). To vše platí pro režim single AF. Kontinuální autofokus jsem bohužel neměl příležitost prověřit v tvrdých podmínkách sportovní fotografie, při natáčení videa se ale velmi osvědčil. Dobře zvládá plynulé přeostření mezi různými objekty při posunu zaostřovacího bodu s prakticky nepostřehnutelným (při širších ohniscích) nebo jen nenápadným zákmitem kolem správné polohy zaostření, který obvykle ostření detekcí kontrastu provází.
Jen zcela výjimečně se stalo, že autofokus naopak nezaznamenal kontrast na blízkém objektu a ponechal zaostřené pozadí. Autofokus si dobře poradí i s přeostřováním na přibližující se objekt. To vše jsme zkoušeli jak se setovým objektivem Panasonic, tak s Olympusem M.Zuiko ED 12–40 mm F2,8 – i s ním ostřil GX8 bezproblémově a rychle.
Výhodou absence sklopného zrcátka je tišší expozice, je slyšet jen nenápadný zvuk závěrky. Pokud by i ten měl rušit, dá se GX8 přepnout do tichého režimu využívajícího čistě elektronickou závěrku, expozice je pak zcela neslyšná. Elektronická závěrka by mohla mít vliv na kvalitu snímku, to jsem ale v průběhu zkoušení zaznamenal jen v jediném případě – fotku pořízenou při ISO 6 400 znehodnotily žluté pruhy táhnoucí se přes celou plochu. Jde patrně o kombinaci elektronické závěrky se světelným zdrojem v pozadí, u dalších snímků exponovaných při ISO 6 400 jsem už tento jev nezaznamenal.
Použití elektronické závěrky může znehodnotit některé záběry pořízené s vysokými hodnotami ISO. Vlevo elektronická závěrka, vpravo klasická.
V základním nastavení Panasonic GX8 zbytečně hodně odšumuje, a to už při nižších hodnotách ISO. Pokročilejší fotografové tak asi využijí možnost míru odšumu v nastavení fotoaparátu snížit, případně budou rovnou fotografovat do RAWu.
Vlevo záběr s normální úrovní odšumu, vpravo s minimální úrovní. Oba snímky při ISO 800.
Obrazovou kvalitou konkuruje GX8 zrcadlovkám formátu APS-C velmi úspěšně. Při nižších citlivostech jsou výsledky prakticky shodné, ale i při ISO 6 400 je rozdíl ve prospěch APS-C malý, rozpoznatelný jen při přímém srovnání – GX8 má přece jen o trochu vyšší hladinu šumu a projevuje se u něj o trochu vyšší pokles kontrastu. V praxi je rozdíl zanedbatelný. Dynamický rozsah snímače umožňuje v RAWu posunout expozici o 2 EV, aniž by to snímky znehodnotilo – v případě snížení expozice se u běžné scény nevyskytují neodstranitelné přepaly, v případě zesvětlení o 2 EV mírně vzroste šum.
Snímky exponované postupně s korekcí +2 EV, 0 EV, –1 EV a –2 EV oproti expozici určené měřením fotoaparátu – vlevo přímý záznam do JPEG, vpravo vyvolané z RAWu s opačnou korekcí expozice.
Oproti zrcadlovkám jsem také zaznamenal méně problémů s vyhodnocením správné expozice v komplikovaných situacích typu tmavý objekt na světlém pozadí. Ačkoliv to u bezzrcadlovek Panasonic zatím není běžným zvykem, je snímač GX8 stabilizovaný. Nabízí maximální rozlišení 5 184 × 3 888 bodů. Přístroj lze ale také přepnout do režimu 4k photo.
Pak je velikost výsledného snímku 3 328 × 2 496 bodů a jde o výřez z celkové plochy snímače se z toho plynoucím důsledkem pro úhel záběru – jako by se zvětšilo ohnisko objektivu. V režimu 4k photo zaznamenává fotoaparát videosekvenci se 30 snímky za sekundu, fotograf si pak dodatečně může na displeji zvolit nejvhodnější okamžik expozice a ten nechat uložit na kartu ve formátu jpeg. Ukládá se ale také celá videosekvence ve formátu mp4, snímek pořízený v nejpříhodnější okamžik z ní lze dodatečně získat i v počítači.
V režimu 4k Photo pořídí fotoaparát osmimegapixelové fotografie, které jsou výřezem z celé plochy snímače. Vlevo fotografie v plném rozlišení, vpravo záběr ze stejného místa a při stejném ohnisku objektivu v režimu 4k Photo.
Pokračování 3 / 3
Hodnocení a demosnímky
S novým firmwarem přibyla v nabídce také funkce 4k Post Focus. Při ní se opět zaznamená krátká videosekvence, během které fotoaparát přeostří na všechna místa ve scéně. Dodatečně pak lze dotykem na displeji vybrat místo, na které mělo být zaostřeno, a tento vybraný snímek pak nechat uložit na kartu.
Pořídit celou sekvenci ale samozřejmě zabere několik okamžiků, při snímání například živě gestikulujících lidí se tak může stát, že správně zaostřený bude snímek pořízený v nesprávný okamžik.
Dva různě zaostřené snímky pořízené na jedno stisknutí spouště v režimu 4k Post Focus. ISO 6 400.
Panasonic GX8 umí také 4k video, tedy video v rozlišení 3 840 × 2 160 pixelů při 30 snímcích za sekundu, jde ale opět o výřez z celé plochy snímače. V režimu Full HD už se pak využije celá šířka snímače. Externí mikrofon lze připojit pomocí 2,5mm konektoru Jack.
Tradičně slabší stránkou je u bezzrcadlovek výdrž akumulátoru, na jedno nabití lze pořídit kolem 300 snímků (u Canonu 70D je to kolem 1 000 snímků).
Celkově je Panasonic DMC-GX8 výborným fotoaparátem s kvalitně provedeným, vlivům počasí odolným tělem, rychlým jednorázovým autofokusem, výborným elektronickým hledáčkem, dobrou obrazovou kvalitou. Na bezzrcadlovku formátu Micro Four Thirds je ale trochu větší a těžší. Jeho cena v současné době mírně převyšuje APS-C zrcadlovky střední třídy, jako je Canon EOS 70D či Nikon D7200.
Při jinak velmi dobrém provedení trochu zamrzí nedokonalost při ovládání pomocí tlačítek, zejména volbě zaostřovacího bodu. Kvůli své nenápadnosti a rychlosti může být skvělým řešením pro street fotografy a vlastně i většinu dalších žánrů snad s výjimkou sportovní fotografie.
Demosnímky
První snímek z dvojice je focen přímo do JPEGu, druhý pak do RAWu s následným vyvoláním v Adobe Lightroom.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně