O tom, že optika hraje významnou roli ve vícero vědních oborech není třeba pochybovat. Ve světě astronomie jsou to obvykle obří teleobjektivy, které pomáhají nahlédnout do hlubin vesmíru.
Někteří na to však jdou jinou cestou – protože nechat vyrobit a používat obří objektivy je nejen nákladné, ale obvykle je výhodnější jej umístit do vesmíru a pořizovat snímky mimo zemský povrch.
Jestliže ale máte dostatečně inovativní myšlení, může to dopadnout úplně jinak. Důkazem toho je astronom Pieter van Dokkum, který chtěl pozorovat méně prozkoumané části vesmíru, v čemž obvykle brání kosmické záření a pro relevantní výsledky je potřeba používat teleskopy typu Hubbleova.
Společně s astronomem Roberte Abrahamem se rozhodli vyzkoušet objektiv Canon 400 mm F2,8L II, u kterého Canon použil speciální ochranné vrstvy SWC pro minimalizaci vnitřních odlesků objektivu a rozptýleného světla. Tyto vrstvy by měly teoreticky pomoci získat dostatečné množství obrazových informací i pro studium vzdálených galaxií. Po průzkumu a praktických zkouškách zjistil van Dokkum, že výsledky při použití tohoto teleobjektivu jsou dokonce o něco lepší, než v případě používání dostupných teleskopů.
Výsledkem tohoto zkoumání je tzv, Dragonfly Telephoto Array – řada objektivů poskládaných vedle sebe do specifického tvaru pro zachycení většího množství světla a zvýšení výtěžnosti při použití takto světelných objektivů. Van Dokkum a Abraham začali s osmi objektivy, nyní jich používají celkem 48 ve dvou „průzkumných modulech.“
Objektivy však nejsou připojeny na klasický fotoaparát (z logiky věci bychom čekali, že se bude jednat minimálně o EOS 5DSR), ale snímání zajišťuje vědci vytvořený aparát s rozlišením 8 Mpx a CCD snímačem, který využívá také speciální astronomické filtry. Vše je ovládáno speciálním počítačem, který je určen pouze k touto účelu.