Od nástupu bezzrcadlovek se firmě Fuji daří přicházet s modely, které zaujmou, vybočují z řady, nacházejí si oddané fanoušky. Jedním z těch nejvíce se lišících přístrojů je X-Pro2. Je totiž vybaven klasickým průhledovým hledáčkem doplněným o elektronické funkce.
Fuji toto řešení označuje jako hybridní hledáček. Průhledový hledáček býval u přístrojů s výměnnými objektivy neobvyklý už v době analogových fotoaparátů, neumí totiž reagovat na změnu ohniska objektivu. Ve srovnání se zrcadlovkovým hledáčkem má ale také několik výhod.
Má průhledový hledáček smysl?
Kvůli absenci sklopného zrcátka mohl být přístroj výrazně tišší a dovoloval udržet delší časy. Hledáček nepotřeboval pentagonální hranol vystupující nad tělo, fotoaparáty tedy byly celkově nenápadnější. Tyto výhody ale dnes nabízejí i čistě elektronické hledáčky. Co tedy nabízí průhledový navíc? Napadá mne přiměřeně jasný obraz v nejrůznějších světelných podmínkách od šera až po intenzivní sluneční svit, a pak snad ještě, že méně unavuje oči.
A pak jsou tu ještě nevýhody. Tu základní, tedy že se obraz v hledáčku nepřizpůsobuje ohniskové vzdálenosti objektivu, řeší X-Pro2 zobrazením rámečku ukazujícího výřez pro právě nastavené ohnisko. Pro širokoúhlé objektivy pokrývá rámeček téměř celou plochu hledáčku, pro delší ohniska se pak postupně zmenšuje až na malý obdélníkový výřez, který lze využít pro zacílení na fotografovaný objekt, nikoliv však už pro přesnou kompozici.
Navíc je výřez jen přibližný, zobrazuje menší plochu, než je celá skutečně zachycená scéna. Při širších ohniscích a fotografování z menších vzdáleností pak ztěžuje kompozici další vlastnost průhledového hledáčku, totiž paralaxa. Objektiv je oproti hledáčku posunutý, opačně vychýlený je tedy výřez zobrazený v hledáčku, vidíte obraz posunutý doleva a nahoru.
Při změně ohniska se v hledáčku zobrazuje rámeček ukazující výřez pro dané ohnisko, není ale příliš přesný. Obelisk s reliéfem na snímku pokrýval celý tento rámeček, na výsledné fotce je kolem něj prostor lišící se ohnisko od ohniska.
A do třetice nedostatků oba objektivy, které jsme měli k dispozici, tedy Fujinon XF 14 mm F2,8 R a Fujinon XF 16—55mm F2,8 R LM WR, byly viditelné v hledáčku a zakrývaly část fotografované scény.
Na tato omezení se asi dá časem zvyknout, počítat s nimi a kompozici tomu přizpůsobit, ale já jsem se brzy rozhodl dát přednost elektronickému hledáčku, na který se dá přepnout pomocí páčky připomínající klasickou samospoušť na přední straně fotoaparátu. Elektronický OLED hledáček je velký, má rozlišení 2 360 000 bodů, ale působí matněji, než je tomu u nehybridních elektronických hledáčků. Na zadní straně jej doplňuje nevýklopný a nedotykový displej s rozlišením 1 620 000 bodů.
Ovládání jako za starých časů
Retrodesign je patrný i na ovládacích prvcích. Na těle sice najdeme dva otočné voliče, ty se ale nepoužívají pro nastavení času, clony či korekce expozice, tak, jak je to obvyklé u většiny nových fotoaparátů. Pro nastavení expozičního času slouží samostatný kruhový volič na horní straně přístroje, na kterém se vybírá konkrétní číselná hodnota času.
Tento volič slouží rovněž pro nastavení citlivosti – ke změně je potřeba zrušit aretaci hodnoty povytažením obvodového kroužku voliče a otáčením nastavit požadovanou hodnotu. Výhodou je, že na voliči lze kdykoliv přečíst nastavenou hodnotu citlivosti i času. Toto klasické řešení se ale pojí i s nevýhodami – za šera není na hodnoty vidět a zapnout podsvícení pochopitelně nelze, navíc se vám asi nepodaří změnit nastavení s fotoaparátem u oka.
Dalším samostatným voličem na horní straně těla se volí korekce expozice. I v tomto případě je z polohy voliče kdykoliv viditelné, jaká korekce je zrovna nastavena. Na druhou stranu jde ale voličem otáčet příliš zlehka, při neopatrném vytažení fotoaparátu z brašny může dojít k jeho pootočení a tím nechtěné změně korekce.
Clona se nastavuje clonovým kroužkem přímo na objektivu. V případě širokoúhlého objektivu XF 14 mm F2,8 se i ten otáčel příliš lehce, takže jsem si při vytahování fotoaparátu působil nepříjemná překvapení jeho náhodným pootočením.
Díky samostatným voličům času a clony si X-Pro2 vystačí bez voliče režimů. Pootočením voliče času do polohy A se přepneme na automatiku s předvolbou clony, volba A na clonovém kroužku vede k předvolbě času, obě A pak k plné automatice.
Konstrukce těla odpovídá vyšší cenové kategorii přístroje. Výrobce pro něj použil hořčíkovou slitinu, která by měla zajistit dostatečnou odolnost, té odpovídá i hmotnost 495 g, tělo je utěsněné proti prachu a dešti. Přístroj je opatřen jen malým gripem, který ale má dobrý neklouzavý povrch, drží se dostatečně dobře. O vyšší kategorii fotoaparátu svědčí také nejkratší čas 1/8000 s a synchronizační čas pro blesk 1/250 s.
Mezi kontinuálním a jednorázovým autofokusem i manuálním ostřením lze volit samostatným přepínačem na přední straně těla. Jednorázový autofokus funguje dobře, spolehlivě a dostatečně rychle, a to i za zhoršených světelných podmínek. Má k dispozici 273 zaostřovacích bodů, z nichž 169 uspořádaných do čtverce pokrývajícího téměř celou výšku snímku je pro ostření detekcí fáze. Pro ruční přepínání mezi body slouží malý joystick na zadní straně v dosahu palce pravé ruky. Displej není dotykový, takže volit zaostřovací bod nejrychlejším způsobem dotykem na příslušné místo displeje nelze. Při fotografování osob lze ovšem aktivovat funkci detekce tváře a oka, při které autofokus sám zvolí vhodný zaostřovací bod.
Kvalita výsledných snímků zachycených 24Mpx snímačem je na APS-C přístroj nadprůměrná, a to i při fotografování přímo do formátu JPEG. Fuji se snaží navázat na dobré jméno svých dříve velmi oblíbených barevných filmů. I u digitálních přístrojů dovoluje zvolit profily odpovídající charakteru těchto filmů. Výsledkem je, že snímky mají specifické barevné podání i kontrast.
Snímky ukazují kresbu objektivu Fujinon XF 16—55mm F2,8 R LM WR v rozích při ohniscích 16 a 55 mm a clonách F2,8 a F5,6.
Dobře funguje vyvážení bílé, nadprůměrné je i při umělém osvětlení. Na snímcích pořízených do JPEG je vidět velké množství detailů, i když se zvyšující se citlivostí se ve výchozím nastavení uplatní na můj vkus přílišný odšum – v nastavení přístroje jej ovšem lze snížit. Po nastavení nejvyšších citlivostí a zpracování RAWu už se na snímcích může objevit modrý šum, jeho množství se mi ale i tak zdá být nižší, než je tomu u konkurenčních APS-C zrcadlovek.
Výhodou systému Fuji je i široká nabídka objektivů s pevnou ohniskovou vzdáleností. My jsme z ní měli k dispozici jediného zástupce, a to Fujinon XF 14 mm F2,8 R. Příliš lehký chod clonového kroužku už jsem kritizoval, jinak si objektiv zaslouží spíše chválu. Na své ohnisko má dobře kompenzované sférické zkreslení, dobrou ostrost.
Fotografie při ISO 3 200 zaznamenané přímo do formátu JPEG s nastavením odšumu na normální a minimální hodnotu.
Druhý objektiv v testu je zoom Fujinon XF 16–55mm F2,8 R LM WR. U něj musím pochválit precizní konstrukci s utěsněním proti prachu a dešti. Výborný je samozřejmě také rozsah ohnisek a světelnost. Pokud jde o optické vlastnosti, na širším konci se projevuje zřetelnější zkreslení a výraznější neostrost v krajích snímku.
Celkově je Fujifilm X-Pro2 výborným přístrojem formátu APS-C zjevně navrženým zejména pro reportážní nebo street fotografii. Jeho hlavní odlišností oproti konkurenci i oproti jiným přístrojům Fuji je hybridní hledáček. Pro toho, kdo dokáže najít jeho přednosti, je fotoaparát výborným tipem na přístroj v cenové kategorii do 50 000 Kč za tělo. Sám bych dal přednost hledáčku čistě elektronickému, což je v případě firmy Fuji bezzrcadlovka X-T2 za podobnou cenu.
Demosnímky
Vlevo je vždy originální JPEG, vpravo pak snímek vyvolaný v Adobe Lightroomu
