Fotografie o návratu do minulosti, romantické průmyslové revoluci a především vlacích, které dnes máme všichni rádi. Vlak se stal nesporně jedním z klíčových symbolů průmyslové revoluce, a to z více důvodů.
Předně jde o přímou aplikaci parního stroje. Zatímco zařízení na vyčerpávání vody z dolů větší množství lidí prostě nikdy nevidělo, železnice se stala něčím masově rozšířeným, výstavním, prestižním. Samotná lokomotiva je pak jako stroj všude kouřící a hlučící nesmírně efektivní – jestliže se mluví o devatenáctém století, jako o století páry, pak právě lokomotiva má na této nálepce významný podíl.
Železnice s sebou ale také přinášela obavy a strach. Obavy z požárů u měst, která byla v době zavádění železnice ještě dřevěná, vedly k absurdnímu umístění nádraží do velkých vzdáleností od centra, což lze dodnes velice pěkně vidět například v Havířově. Stavba železnice byla náročná, lidé u ní umírali, byla spojená s velkou migrací (ostatně český termín „tuneláři“ je tak spojen s Italskými odborníky na stavbu tunelů, kteří se ale jinak netěšili větší společenské oblibě).
Jsou zde ale ještě tři momenty, které jsou zřejmě pro vnímání železnice důležité. Je to stále něco zdobného, vznešeného, aristokratického. Nádražní budovy připomínají výstavní paláce, města soutěžila v honosnosti a velkoleposti jejich koncepce a současně kolem nich vzniká řada dalších staveb, často luxusního charakteru. Železniční doprava zásadním způsobem také zmenšila kontinent. Z jednoho města do druhého bylo možné se dostat rychle, takže mohl vzniknout pocit, že se celý svět skutečně zmenšil – subjektivní docházková vzdálenost, tedy kam dojdu za jeden den se zásadně změnila.
A pak je to průmyslový výrobek spojený se zábavou – lidé se mohli jen tak projet, šlo o stroj, který neměl jen pracovní charakter. Průmyslová revoluce v něm změnila rozměry světa, ale také se vkradla do života lidí. Rozmazala hranice mezi přirozeným a technickým. Koneckonců i první film v kinech zachycoval právě lokomotivu. Symbol síly, rychlosti, lidského důvtipu, diplomacie, spolupráce. Symbol, kterému každý rozuměl.
Snímek Šlechtična nás svým provedením i tématem vrací do průmyslové revoluce, dává nám zakoušet to, co bylo s cestováním vlakem spojené s romantickým, novým, objevitelským rozměrem žití. Je spojený s jistým romantismem, nostalgickou představou starých dobrých časů, snad bez zakoušené zkušenosti dělníků v továrnách či pracujících dětech.
Gratuluji JaneMilen k podařenému snímku s krásnou atmosférou a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Uhler pokračuje ve svých studiích moravské agrární krajiny a svým těžko zaměnitelný komunikačním stylem zachycuje vlnící se krajinu, vonící hlínu i rašící jaro. Tentokráte na fotografii s názvem šardické tobogány.
šardické tobogány, foto: Uhler
Někde dole na dvorku, uprostřed bezvýznamného šedivého betonu, v místě kde žádná krása ani atmosféra snad na první pohled neprýští, zachycuje tenario člověka, který tento prostor umí přeformátovat, změnit. Fotografie nese název -flowers-.
-flowers-, foto: tenario
Dlouhé čekání na nové šaty... od No21 je snímkem, který zachycuje emoci, kterou v průběhu jara má skoro každý. Ono chození okolo oblíbeného stromu a napětí, zda obrazí listy, když všichni ti okolo jsou již zelení. Těšení a čekání, vnímání neviditelného růstu v jarním čase.
Dlouhé čekání na nové šaty..., foto: No21
Na závěr ještě jeden početní minimalistický snímek s ptáky na elektrickém vedení – 7 mínus 1 od ilonag3.
7 mínus 1, foto: ilonag3