Někdy se může stát, že o něčem máme jen mlhavou představu. Tedy, že disponujeme ideou, která je ještě neostrá a čeká na formulaci, ohraničení, jasnost. Možná se zcela změní, protože původní obrysy mohou skrývat ledasco.
Přesto v sobě obsahuje jistou angažovanost ke světu – člověku není při takové představě lhostejné, jak se věci mají, riskuje, že se může mýlit a je veden k tomu, že své představy musí neustále korigovat.
Asi každý, kdo někdy bloudil v mlze, má zkušenost, že pokud hledá konkrétní bod na cestě, velice rychle dospěje k tomu, že ho vidí všude. Každý obrys může vypadat jako hledaná chata nebo rozcestník. Znovu a znovu se člověk ponořuje do naděje, vychází či vybíhá, aby byl zklamán. A přesto, pokud by si se zdravou racionální skepsí řekl, že šance, že v dáli se rýsující struktura není tou jeho vytouženou, tak by zůstal na místě. Strnul by v bílé tmě, která nikam nesměřuje, mohl by čekat jen na smrt, nebo na to, že ho někdo najde a zachrání. Nenadchnout se a nedoufat znamená odsoudit se k pasivitě.
Mlhavá představa je možná ještě horší než hledání něčeho v mlze fyzické. Pokud řešíme nějaký problém, je právě tato imprese často tím prvním spouštěčem tvůrčí aktivity. Pustíme se do výpočtu, bádání, konstrukce, dialogu. A po nemalém úsilí a času se může zdát, že z mlhavé ideje nic nezůstane. Dostaneme se do slepé uličky a musíme začít od začátku. Předchozí práce mohla zcela vyjít nazmar, nic z ní není. Ani posun, ani naděje, ani jistota, že jsme zase o něco více zorientováni a jisti si terénem, ve kterém se pohybujeme.
Mlhavé rána., foto: Ivan 76
Co může být výsledkem onoho mlhavého toulání, ať již fyzického nebo intelektuálního? První vysvobození může přinést slunce. Ozáření skutečnosti, které postupně rozpouští mlhu a ukazuje svět takový, jaký je. Po dlouhé námaze se tak najednou vyloupne skutečnost, kterou můžeme uchopit. Také při hledání nápadu může dojít k náhlému prozření, ve kterém je najednou vše jasné, mlha ustupuje a postupně se ukazuje nejen směr, ale také dílčí detaily. Je také možné mlhou projít, osahávat si vše po cestě a dojít na místo, kde končí. Zachránit svou situaci tím, že najdeme východisko. Že světlo ozáří svět někde za mlhou.
Je zde ale také riziko, že nikam nedojdeme, že se ztratíme, dojdeme k plotu, který dále nevede a pokud zahlédneme slunce, bude příliš mlhavé a slabé na to, aby nám ukázalo to, co chceme. Bude takové snažení zbytečné? V horské túře může vést nepochybně ke smrti. V běžném životě se ale mnohem více blíží jiné, podstatně zajímavější a optimističtější perspektivě. Každá taková námaha má pro člověka smysl, i když ho třeba aktuálně nevidí. I pohled na hranice svého bytí, na plot, za který nelze jít a jen tušené slunce nad hlavou může člověku pomoci v tom, aby se stal sám sebou. Aby z nehotové formy svého bytí postupně utvářel tvar, se kterým bude spokojený.
Gratuluji autorovi snímku Mlhavé rána, kterým je Ivan 76 k pěknému barevnému čtvercovému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotek uplynulého týdne.
Suggy nabízí pohled na houby. Nikoli ve vulgárním slova smyslu, ale na specifický druh z říše Fungi v provedení téměř studiovém. Snímek nese název ***. Ukazuje pozoruhodnou malebnost a krásu něčeho, co většinou běžně přejdeme bez ztráty pohledu a delšího prohlížení.
***, foto: suggy
Jokr7 umí fotit streetart – lidi v různých nečekaných kontextech na ulici, hledat napětí mezi osobou a prostředím, ve kterém se pohybuje. Svým okem nezachycuje kontext a situaci, kterou by snad mohl fotografovaný vnímat, ale konstituuje ji zcela nově, tak jako na fotce a na just.
a na just, foto: Jokr7
Některé úkoly, před kterými stojíme, mohou být až příliš velké, někdy ani nedohlídneme na to, co je před námi, kam plujeme. A také se může i banální jdu na pivo od shimmell změnit na velké dobrodružství a krok do neznáma.
jdu na pivo, foto: shimmell
A na závěr ještě jedno ponuré, trochu strašidelné, neúplné, černobílé Lesní memento od Zewag.
Lesní memento, foto: zewag