Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.
Před lety jsem hovořil s výtvarníkem Ludvíkem Kolkem o tom, jaká ctnost je v životě člověka nejdůležitější. Vybavili se mi staré katalogy ctností, tak jak je formují Aristoteles, Evagrinus nebo Řehoř, avšak dostalo se mi odpovědi, se kterou bylo těžké nějak naložit – nadhled.
Samo slovo má v sobě dvě části nad – hled. Druhou část slova je přitom možné vnímat buď jako vhled, tedy ponoření se do nějaké situace či problému, nechání se jím obklopit a pracovat na něm anebo spíše ve smyslu obyčejného zření. Sledujeme svět kolem nás on se nám zjevuje.
Nadhled je tedy schopnost odstoupit od bezprostřední zkušenosti, od ponoření se do problému. Mnoho lidí může určitou situaci vnímat velice emotivně nebo bolestivě prostě proto, že realita jejich bytí je příliš provázaná s druhou osobou nebo fenoménem. Nedokáží od něj odstoupit a posoudit ho, podívat se na něj s čistou hlavou. Nadhled nám umožňuje spojit tři výrazné způsoby zjevování fenoménů, totiž bezprostřední poznání, hodnotový soud a souvislosti. Právě z těchto tří prvků se postupně může konstituovat nadhled.
Asi každý, kdo někdy pracoval na určitém projektu nebo dělal vědu ví, jak snadno člověk propadne partikularitám, souvislostem, ale i detailům, jak se ponoří do problematiky. Brzy může zapomenout nejen na to, kolik je hodin nebo že dlouho nejedl, ale ztratit odstup. Pak je potřeba znovu sebrat své kognitivní schopnosti a podívat se na problém jinak.
Popojít, odpočinout si, jít na procházku, dát tomu chvíli času. Mimořádných pracovních výkonů typicky dosahují ti, kteří mají dobře uchopenou sebe zkušenost. Vědí, kdy je jejich ponoření důležité a potřebné, kdy jim umožní situaci analyzovat a pochopit, ale také kdy je třeba si dát pauzu.
Mít nadhled tedy znamená částečné opuštění světa bezprostředních reakcí a úsilí o jistou distanci. Má ale ještě jednu mimořádně důležitou složku, kterou akcentovali stoikové, totiž uvědomění si, co je potřebné a vážné, rozlišení výroků lidí, které jsou možná nepříjemné, ale nijak se nás netýkají, schopnost přejít křivdu, drobné bolístky nebo útoky. Tedy uvědomění si, jaká je jejich pozice a význam vůči kvalitě a struktuře mého vlastního bytí.
Aristoteles by možná řekl, že nadhled stojí někde na půli cesty mezi cholerickou vznětlivostí a flegmatickou apatií. Jde o habitus, který nám může pomoci spoustu situací zvládnout lépe a méně bolestně. Ale především umožňuje vnímat v rovnováze vztahy mezi částí a celkem, mezi analýzou a syntézou.
Snímek Nadhled..., jehož autorem je Lukáš Pecháček ukazuje, že někdy je třeba vydržet skutečně hodně. Ale současně, že možná, když místo trpitelství zapojíme nadhled, zvedneme hlavu a uvidíme něco, co naše bytí v daném kontextu povznese k výšinám.
Gratuluji autorovi k podařené fotografii a dovolím si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Mosty a lidé patří nesporně mezi fotogenické ingredience, ze kterých je možné umíchat chutný pokrm. Tak jako se to povedlo strnady095 na „instagramovém“ snímku …
Jokr7 do svých fotografií tradičně vnáší nadhled, vtip a zajímavé kompozice. Jeho fotografie vzducholodi odvažte se.., letíííme zcela přirozeně navazuje na fotku týdne.
odvažte se.., letíííme, foto: jokr7
Pokud máte rádi snímky s hrubým zrnem a tematikou snění, tak vás snad potěší snímek Sen, který se mi nezdál..., jehož autorem je sysho.
Sen, který se mi nezdál..., foto: sysho
A na film focený obrázek Teta Annuška, jehož autor je Zoran 2. Snímek je přirozeným pokračováním jeho cyklu sociální fotografie, kterou zde na DIGIareně dlouhodobě pěstuje.
Teta Annuška, foto: Zoran 2