Světelné digitální kompakty jsou v současné době asi tím nejlepším, co můžete pořídit. Nejedná se však o převratnou koncepci, obdobné fotoaparáty byly na trhu již v analogové podobě – jedním z nich je i Konica Hexar.
Konica Hexar je na první pohled takřka k nerozeznání od německé Leiky řady M. Ostatně i Konica Hexar byla vyráběna ve dvou variantách. Jako kompaktní fotoaparát s pevným a světelným objektivem označovaný Konica Hexar AF 35, anebo jako klasický dálkoměrný fotoaparát s vyměnitelnými objektivy s leikovským bajonetem M – ten nesl označení Konica Hexar RF.
My jsme si do našich legend vybrali parametrově zajímavější model Konica Hexar AF 35, který je osazen objektivem s pevným ohniskem 35 mm a světelností F2,0. I přesto je ale velmi podobný dálkoměrné Leice M a ve své době se jednalo o relativně velký kompakt – většina kompaktních fotoaparátů totiž v devadesátých letech vypadala zcela jinak a měly mnohem menší rozměry. O nabídce jakýchkoli pokročilých funkcí nemluvě.
Model Hexar AF se začal vyrábět v devadesátých letech 20. století, představena veřejnosti byla v roce 1993 a postupem času se stala takřka kultovním modelem. Značný díl na tom měla velmi dobrá kvalita použitého objektivu, design společně s ovládáním a především nadprůměrně tichý provoz.
Vedle designu fotoaparátu je zajímavá také jeho ergonomie, ačkoli se jedná o filmový kompakt, najdeme na horní straně otočný volič – v tomto případě ale neslouží k volbě expozičního režimu nebo nastavení expozičního času, jak tomu bývá obvyklé, ale nastavujete s jeho pomocí hodnotu clony v rozmezí F2–F22.
Dalším specifikem je tedy nastavení expozičního času či korekce expozice – expoziční režimy jsou spojené s hlavním vypínačem a nejdete zde pozici P, A, M – které je realizováno dvojicí malých tlačítek pro volbu kratšího/delšího času nebo korekce do plusu/mínusu.
Vedle této dvojice tlačítek je na horní straně ještě další trojice – samospoušť, přepnutí na ruční ostření a tlačítko select. Zapuštěné je pak uživatelské tlačítko pro zpětné navinutí filmu do kazety – to se dělo samozřejmě i samostatně, po dofocení filmu.
Asi největším nedostatkem fotoaparátu je jeho nejkratší expoziční čas 1/250s, což je v kombinaci se světelným objektivem velmi omezující, zvláště když chcete fotografovat za vyšší hladiny osvětlení – neutrální šedý filtr se tak stal povinným vybavením většiny uživatelů.
Velmi praktický je hledáček s elektronickým rámečkem, který v něm vyznačí reálný záběr v závislosti na zaostřené vzdálenosti. Vedle něj vás pak aparát informuje pouze o tom, zda je zaostřeno (zelená LED) a zda nehrozí pod nebo pře expozice – červené +/-.
Provozní hluk je naprosto minimální, a to i v běžném režimu používání, model Silver dostal do vínku i speciální tichý mód, který je prakticky neslyšitelný a fotoaparát tak ve své době patřil mezi ty nejtišší modely na trhu – minimálně mezi kompaktními fotoaparáty..
Fotoaparát se přestal vyrábět v okamžiku, kdy byla společnost Konica Minolta – respektive její obrazová (imaging) divize koupena firmou Sony. Avšak i v dnešní době je možné sehnat modely, které jsou jako nové, jejich cena variuje mezi 600 a 1000 USD.