V Leica Gallery byla uvedena výstava věnovaná české dokumentární fotografii. Představila dílo fotografů tří generací: Jana Lukase, Viktora Koláře a Evžena Sobka. Časopis DIGI, zabývající se mimo jiné i vizuální kulturou, samozřejmě nemohl chybět na vernisáži.
Ve čtvrtek byla zahájena výstava Tři generace českého dokumentu, kterou uspořádala pražská Leica Gallery. Tato galerie se soustřeďuje především na tvorbu světových autorů (před nedávnem představila fotografie Helmuta Newtona), a proto je její každoročně jediná výstava českých tvůrců značně vyhraněná. Nejen že přináší fotografie vyzrálé, ale navíc spojuje tvorbu tří autorů tak, aby návštěvník mohl vstoupit do tří vzájemně propojených světů. Ty jsou ztvárněny v obrazech zachycujících trpký úděl českého národa ve 20. století, osudy lidí žijících v Ostravě a obecnější pohled na lidský úděl jako takový.
Snímky Jana Lukase (1915), přinášejí pohled na druhou světovou válku a následné společenské otřesy v naší zemi. Soubor 36 fotografií, uspořádaný Josefem Mouchou, je svědectvím otevřené i skryté podoby brutality tehdejší doby. Vedle sebe tak najdeme značně působivé snímky, jejichž tragiku lze vyčíst právě při uvědomění si kontextu, do kterého patří: od syrových záběrů na truchlící při Benešově pohřbu (silně kontrastující s řadou komunistických pohlavárů z téhož místa), přes bezmocný a nepřítomný pohled děvčátka čekajícího na transport až po symbolické svěcení nových kněží v době hrubé totality padesátých let.
Jan Lukas: Pražský deník, Pohřeb Edvarda Beneše, 8. 9. 1948
Do ještě uzavřenějšího prostoru jsou umístěny náměty snímků Viktora Koláře. Tento fotograf - dokumentarista se po celou dosavadní dráhu věnoval svému rodišti Ostravě. Z vystavovaných fotografií je patrný autorův zájem o konkrétního člověka, jenže se ocitá v kruhu daností definovaných převážně sociálními vlivy. Často zde lze najít bezvýchodnost a smutek. I přes zdánlivou jednoduchost lze na Kolářových fotografiích vidět jedno: vnitřní pravdivost a precizní snahu zachytit věci tak, jak jsou.
Viktor Kolář: Ostrava, 1981
Nejmladším z fotografů je Evžen Sobek (1967), který si získal jméno svými projekty Lidé Hlučínska a Romové ve městě Brně. Vystavované snímky jsou z cyklu Ecce homo a byly pořízeny při jeho cestách do Portugalska, Španělska, Francie, Japonska, Jordánska nebo Izraele. Jde přitom o trefně nazvaný cyklus, protože namísto konkrétních postav a dějů nacházíme na Sobkových fotografiích hledání identity a lidského života bez přináležitosti ke konkrétnímu místu.
Evžen Sobek: Ecce Homo, Francie, 2000
Výstava Tři generace českého dokumentu je zdařilým průnikem k člověku. Ukazuje jeho hledání, i to, jak může být obyčejný život lehce nerušen vnějšími okolnostmi. Shromážděné snímky zároveň prozrazují, jak značnou hodnotu má dokumentární fotografie, která se nevydala cestou pouhého svědectví.
Tři generace českého dokumentu
Leica gallery, Nejvyšší purkrabství Pražského hradu
3. 6. - 1. 8.
Otevřeno denně 10.00-18.00 hod., vstupné 80/60 Kč
www.leicagallery.cz |
Jan Lukas: Pražský deník, Volby, 26. 5. 1946
Viktor Kolář: Ostrava, 1994
Evžen Sobek: Ecce Homo, Japonsko, 2001