Petr Šálek vystudoval na FAMU obor umělecká fotografie u Jána Šmoka. Vedle reklamní a módní fotografie se zabývá také experimentální. Jednou z posledně jmenovaných je výstava Podvodníci, která se až do konce srpna koná ve fotolaboratoři Allegro na Václavském náměstí 17 v Praze. Při této příležitosti jsme autora vyzpovídali.
Jakou techniku jste při pořizování podvodních snímků využil?
Fotoaparát na kinofilm v pouzdru Euro-Marine.
Jaké máte zkušenosti a zážitky s podvodním focením?
Technika fotografování, kterou jsem použil, je velmi jednoduchá. Na břehu nebo před ponořením je třeba vysvětlit modelům, co od nich očekáváte. Pak se spolu s nimi potopíte a necháte je co nejvíce improvizovat, protože pod vodou se dost špatně komunikuje. Je výhodné použít kameru s motorem či převíjením nebo digitální přístroj.
Byl to váš první „dotek“ ve smyslu voda+fototechnika? Co vlastně přiměje fotografa, který se věnuje od panoramat přes experimentální snímky až po akty – vzít svůj foťák pod vodu?
Rukopis některých fotografů poznáte na první pohled. U mě tomu asi tak není, nebaví mě dělat pořád podobné snímky podobnou technikou... Většinou udělám 1 sérii, z té vyberu to nejlepší a pak zkouším něco jiného. Podvodní sérii jsem fotil ve Španělsku a v Německu a k podobnému focení se už asi ani nebudu vracet. Současně mě fascinuje objevovat Prahu a přírodu panoramaticky. Zároveň jsem znovu objevil Rolleiflex z 50. let, který má úžasnou kresbu.
Momentálně mě tedy spíš než pod vodou potkáte s ruksakem plným různých fotoaparátů někde po Praze nebo v lese.
Děláte reklamní fotky pro peníze, abyste si ty „ostatní" mohl dělat pro radost?
Jak jsem již naznačil, vše se mění. Teď jsem vydal sérii exkluzivních panoramatických pohlednic Prahy a chystám také knížku o Praze.
Mým velkým vzorem je Josef Sudek. Je neuvěřitelné, co s jednou rukou a tehdejší technikou zvládl a jak nádherné fotografie dělal. Mezi námi je ale velký rozdíl. On chodil mnohokrát na stejné místo a záběry dlouhodobě plánoval. Já tažen psem Maxem reaguji spíš spontánně. S lidmi fotím neméně rád i na suchu. Poslední sérii můžete vidět jako výzdobu v kavárně Artesa v Dejvicích. Abych se vrátil k otázce. Fotograf by měl dělat zakázky i volné fotky s radostí. Když pracuje jenom kvůli penězům, je to vidět.
Netajíte se tím, že vás fascinují nové digitální technologie. Jaké digitály používáte? Pořizujete si nejčerstvější novinky, které se na trhu objeví, abyste je vyzkoušel a později „vyměnil“ za další nové?
Momentálně pracuji s E-systémem od Olympusu. Má vynikající výměnné objektivy, velmi robustní tělo a pracuje velmi spolehlivě. Samozřejmě vývoj sleduji, ale pořizování novinek nemá velký smysl. Vývoj digitální techniky je neuvěřitelně rychlý. Dobré fotky je možno dělat i se starší technikou. Fotografie se odehrávají v hlavě a technika je jenom prostředkem.
Petr Šálek: z cyklu Podvodníci
Dokázal byste si život bez digitálů představit? Čím Vás přitahují?
Cesta je jasná. Již dnes digitály vytlačují klasické fotoaparáty a tento trend bude pokračovat. Nelze však srovnávat jablka a hrušky. Někdy má opodstatnění digitální, jindy klasická technika. U digitální techniky schází trochu „tajemna“. Zmáčknete spoušť a hned vidíte na displeji, co jste udělal. Záběr můžete hned zopakovat, okamžitě se poučit z chyb. Ne tak s filmem. Ten se musí vyvolat, udělat kontakt, vybrat výřez, zvětšit, možnost chyb je mnohem větší, ale uspokojení nad povedeným záběrem také. Když se pak film naskenuje a vytiskne, jak jsem to udělal u výstavy „Podvodníci“, přinese výsledek opravdovou radost. Film má také výhodu, že ho nemůžete omylem smazat. O trvanlivosti ani nemluvě. Nikdo neví, jak dlouho vydrží CD a DVD. O filmu už to víme. Přesto digitály časem film takřka vytlačí a v některých oblastech se to už stalo dnes.
Strávil jste poměrně dlouho, v 80. letech, v Německu, kde jste pracoval jako reklamní fotograf. Je nějaký rozdíl živit se tímto povoláním v zahraničí a u nás?
Žádný. Buď se fotograf prosadí nebo ne. Pouze se mění pracovní náplň. V 80. a 90. letech byla profese fotografa uznávaná a vedle ní existovala i jiná povolání, která dnes zanikla. Dnes musí fotograf umět nejen fotografovat, ale i pracovat na počítači, orientovat se v grafických a tiskařských technikách.
Profese fotografa již není tak výlučná jako dřív. Mnoho lidí se dnes pokouší „nacvakat“ něco digitálního, a pak tak dlouho pracují na počítači, až se domnívají, že dosáhli použitelného výsledku. Jinými slovy: zadavatelé tlačí fotografy s kvalitou a cenami dolů s argumentem „můj známý to nacvaká digitálem, má to za chvíli a materiál nic nestojí". Tenhle trend je patrný nejen u nás, ale na celém světě. Je na nás fotografech, abychom si zachovali kvalitu a profesionalitu. Také musíme samozřejmě stále sledovat nové trendy a stále se učit... Tohle dnes ale platí prakticky ve všech oborech.
/více informací o Petru Šálkovi a jeho fotografie naleznete na stránce www.art33.com/