Tisková zpráva o uvedení fotoaparátu Coolpix 5200 je na webu Nikonu datována ke 12. únoru 2004, přesto není pětimegový kompakt v nabídkovém webkatalogu zařazen dosud. Nicméně reálně existuje a zde je pár postřehů z prvního testování.
Jedná se o velice pěkný kovový aparátek, koncipovaný jako ryzí automat pro nenáročné pohodové focení. Má velmi drobné tělo, které snese i lecjaká kapsa, navzdory tomu se dobře drží – pravá polovina je stylizována jako grip.
Grip neskrývá dvojici monočlánků, ale Li-Ion akumulátor
Rozlišení 5Mpx výrazně přesahuje běžnou potřebu realizovat snímky na obrazovce či na papíru ve formátu 10 × 15. Přitom velikost obrazových souborů s nejnižší kompresí je relativně malá, průměrně 1,6 MB a při vyšší kompresi již lze uvažovat o praktickém využití dvanáctimegové interní paměti. Standardem je samozřejmě ukládání na paměťovou kartu SD, kterou ovšem v krabici nenajdete. Než si nějakou solidně dimenzovanou koupíte, moc si neužijete solidního ozvučeného videozáznamu s rozlišením VGA – do interní paměti vejde tak 8 vteřin.
Pod krytkou vlevo je sdružený konektor pro USB i AV * Vpravo dole záslepka průvlaku pro připojení externího zdroje
Trojnásobný zoom se pyšní nápisem NIKKOR ED, což znamená přítomnost optického členu s nízkou disperzí a opravdu ve srovnání s konkurenčními drobnými kompakty je obrazová kvalita vysoko. Pozitivně lze hodnotit systém zaostřování, který si sice dává trochu na čas, ale nepustí expozici nezaostřenou a s podporou asistenčního světla umí i ve tmě. Co se jinak rychlosti týká, je to malý blesk při snímání s namáčknutím a od věci není ani pětisnímkové sériové snímání tempem 2,75 sn/s.
Ovládání sice dominuje kruhový volič, fotorežimy PASM zde však nenaleznete. Přesto zde jsou účinné nástroje pro přizpůsobení snímaným námětům a podmínkám – v podobě asistenčních programů a předdefinovaných scén. Zatímco 11 scén symbolizovaných ikonou i textem optimalizuje snímání, např. ohňostroje nebo třeba „kopírování“ černobílé předlohy, asistenční programy navíc graficky na LCD zobrazují siluetu snímaného námětu. Na důležité oblasti záběru je pak vázáno ostření a měření expozice, tedy v mžiku a automatizovaně je provedeno to, co by při manuálním ovládání vyžadovalo jak příslušné funkce aparátu, tak jejich znalost obsluhou a neposledně čas k jejich použití. Snad jen silueta pro portrét na výšku je orientována tak, že nelze použít na většině stativů a nepodařilo se mi zjistit, zda lze stranově převrátit.
Rychlou asistenci získáte pro portrét, krajinu, sport a noční portrét
Kromě kruhového voliče k ovládání slouží ještě pětisměrový joystick, přičemž jeho „šipky“ neslouží jen k navigaci. Skýtají přímou obsluhu blesku, korekci EV, aktivaci makra a časové spouště spolu se sériovým snímáním. V rolovacím menu lze zvolit ze tří druhů měření expozice, autofokus nechat pracovat při namáčknutí nebo kontinuálně a případně mu manuálně určit ostřící bod na ploše snímku. Přidáme-li funkci BSS pro výběr nejostřejšího snímku ze série či dva druhy autobracketingu (EV, WB), dostáváme rázem solidně vybavený foťáček.
Obrazový šum se vyskytuje v přijatelné míře, silnější barevnou saturaci lze korigovat v menu. Oprávněné výhrady lze mít k LCD – velikost, počet bodů i odolnost reflexům jsou poněkud slabé. Jako fotoaparátek „vždy k ruce“ má pak ještě jednu „slabinu“ – téměř sedmnáct tisíc korun. Za tuto cenu si však nebude činit nároky na teoretické znalosti fotografa a dobře nasnímá to, co mu předloží.