Zní to poměrně jednoduše. Sbalit si celkem malý batůžek a přejít celé pohoří za jeden den, přesněji za něco víc něž 24 hodin. Tak tento bláznivý nápad jsme s kamarádem Laďou poprvé uskutečnili loni, kdy jsme non-stop přešli Nízké Tatry. Letos jsme hledali další hory, které by se takto daly překonat, a volba padla na Malou Fatru. Byli jsme už zkušenější, věděli jsme co nás čeká, ale přece to nakonec bylo obtížnější než loni. Hned na začátku cesta málem zkrachovala, když autobus do Žiliny, na který jsme měli místenku, prostě nepřijel. A další už tu noc nejel. Ale první nástrahu jsme úspěšně překonali a do místa startu se nakonec dostali, byť s několikahodinovým zpožděním.
Všechny snímky byly vyfoceny Canonem EOS300 s objektivem EF Canon 28-80 mm F 3,5-5,6 II a naskenovány digitálním minilabem FUJIFILM FRONTIER 370. Snímky byly pořízeny na materiál Fuji Superia 200/36. Protože reportáž byla pořízena doslova za pochodu, nemám bohužel k fotkám další technické podrobnosti. Ale snad je nahradí výjimečnost této akce.
 |
Na startu, Fačkovské sedlo, 0 km, 7.8.2004 v 9:56
Kamarád Laďa u motorestu Kľak těsně před startem. Počasí se zdálo pěkné a my jsme byli plni sil. |
 |
Fačkovské sedlo, 1 km, 7.8.2004 v 10:15
Máme za sebou první výškové metry a ohlížíme se průzorem v lese na místo, odkud jsme vyrazili. Sedlo leží ve výšce 802 m a je tam lyžařský areál. |
 |
Kľak, 4,5 km, 7.8.2004 v 11:00
Blížíme se k prvnímu vrcholu, kterým je výrazný, skalnatý kopec Kľak (1352 m). Počasí už bohužel nevypadá tak ideálně. Je skoro zamračeno a začíná hřmět. |
 |
Kobylka, Sedlo pod Úplazom, 14,1 km, 7.8.2004 v 13:50
Trochu odpočíváme a jíme, zatímco kobylka zkoumá naši mapu a nejspíš přemýšlí, kam si zajde na výlet. Fyzicky jsme na tom zatím dobře a jdeme mnohem rychleji, než nám ukazují značky. Jenže nás nepřestává strašit bouřka, která se rozlezla už všude kolem a tak nám přijde, že hřmí ze všech stran. |
 |
Kroupy, za Hnilickou Kýčerou, 17 km, 7.8.2004 v 15:50
Tak nás bouřka přece jen dostihla. Ale měli jsme docela štěstí, že jsme aspoň stačili přelézt holý vrchol Hnilické Kýčery (1218 m), kde jsme byli jako dva ideální hromosvody. Bouřka si toho všimla naštěstí asi o 5 minut později, kdy už jsme byli schovaní v lese a trochu níž. Asi hodinové řádění nad našimi hlavami jsme přečkali mezi stromy, schouleni pod pláštěnkami. Po bouřce zůstaly na zemi pěkně velké kroupy... |
 |
Laďa u rozcestníku na Horné lúce, 23 km, 7.8.2004 v 18:00
Tak kolik nás toho ještě čeká? Hodně. Nejsme ani ve třetině celé cesty. Teď máme před sebou hlavní hřeben Lúčanské Malé Fatry, tzv. Martinské hole.
Ještě před chvílí trochu pršelo, ale náhle jak když utne. Obloha se projasnila a kolem nás bylo úplně sucho, takže tady vůbec nepršelo. |
 |
Hřeben Martinských holí, 25,6 km, 7.8.2004 v 18:50
Hřeben je poměrně plochý a téměř holý, s výškou kolem 1400 m.n.m. |
 |
Veľká lúka, 27,5 km, 7.8.2004 v 19:00
Nejvyšší vrchol (1476 m) Lúčanské Fatry. Kolem nás se honily mraky, které nás místy překrývaly, ale místy mezi nimi bylo krásně vidět daleko do údolí.
Nedaleko za vrcholem stojí televizní vysílač Križavá. V jeho závětří jsme si dali večeři a taky se oblékli. Docela totiž foukalo a teploměr ukazoval jenom 13°C. |
 |
Kam míří? za Minčolem, 32,5 km, 7.8.2004 v 20:30
Na travnatém hřebenu za Minčolem (1364 m) jsme potkali několik památek na osvobozovací boje z roku 1945.
Sluníčko pomalu zapadalo, začínalo se šeřit a nás čekala těžká noc. Během ní jsme museli s čelovkami na hlavách sestoupit lesem až do Strečna (41 km), které leží u Váhu jen 360 m.n.m. A pak se vyškrabat ještě výš, než jsme byli před tím. |
Pokračování 2 / 3
Den druhý - neděle
 |
Autor brzo ráno, 50 km, 8.8.2004 v 4:40
Takhle jsem tedy vypadal po překonání noci, která byla opravdu krutá. Laďa byl tak unavený, že to ve Strečně chtěl vzdát. Ale přemluvil jsem ho, ať ještě pokračuje. Měli jsme několik spacích krizí a celý výstup ze Strečna (360 m, 23:40) až na Suchý (1468 m, 4:05) nám dal opravdu zabrat. Na fotce to sice vypadá, že je stále tma, ale to jen kvůli blesku, který potlačil pozadí. Doopravdy už svítalo a bylo celkem pěkně vidět. |
 |
Pohled zpět, 53 km, 8.8.2004 v 6:30
Ráno a taky Semtex nám nalily nové síly do nohou a tak jsme zase šlapali svižně a s chutí. Když jsme se ohlédli zpět, viděli jsme za sebou i Malý Kriváň (1671 m), na kterém jsme byli před chvílí. |
 |
Kopretiny pod Stohem, 63 km, 8.8.2004 v 10:40
Posunuli jsme přes hlavní část Kriváňské Malé Fatry, ale protože se přes nás honily mraky, na focení to moc nebylo. Tyhle krásky jsem zachytil ve stoupání na nepříjemný homolovitý kopec s příznačným názvem – Stoh (1608 m). |
 |
Veľký Rozsutec, 64,5 km, 8.8.2004 v 11:10
Nejkrásnější vrchol Malé Fatry a asi jeden z nejpěknějších na Slovensku. Svojí skalnatost se výrazně liší od zbytku pohoří. |
 |
Bodláky s Rozsutcem, 65 km, 8.8.2004 v 11:20
Fotit Rozsutec je za krásného počasí opravdu paráda. |
 |
Nepovedená v sedle Medziholie, 65 km, 8.8.2004 v 11:30
Fotku jsem sem zařadil jako odstrašující příklad co se taky může stát, když svěříme fotoaparát do ruky náhodnému člověku. Samozřejmě část viny je i na mně (protisvětlo, postavy+hora), ale chtěl jsem aspoň jednu dokumentační fotku, na které bychom byli oba. Škoda... |
 |
Prst, Veľký Rozsutec, 66,5 km, 8.8.2004 v 12:20
Na Rozsutci (1609 m) nás čekaly davy lidí a tak jsem si našel jiný námět, než klasické vrcholové foto. Podle dramatické oblohy je vidět, že jsem jednak použil polarizační filtr, ale hlavně se už hnaly další dešťové mraky. |
Déšť skutečně přišel a tak jsem už bohužel obrazově nezachytil závěr našeho non-stop přechodu. Do cíle na rozcestí před Zázrivou (575 m) jsme dorazili v neděli v 14:44. Celý přechod tak měřil 73 km a zvládli jsme ho za 28:48h. Já jsem byl kromě noci až překvapivě fyzicky v pohodě, ale Laďa zaslouží ještě větší uznání, protože dorazil až do cíle i když neměl právě svůj nejlepší den.
Pokračování 3 / 3
Něco málo o Malé Fatře
Jak už bylo zmíněno v textu, Malá Fatra se dělí na dvě části – Kriváňskou Fatru a Lúčanskou Fatru. Mnoho lidí tuto informaci nezná a zaměňuje si Malou Fatru jen s její Kriváňou částí. Ta je dokonce rozlohou menší, byť její hřeben dosahuje větších výšek.
Doprava z České republiky je bezproblémová, ať již použijeme auto a nebo veřejnou dopravu. Autobusy i vlaky jezdí přímo z Prahy, Brna, Ostravy i dalších měst poměrně často. Za výchozí bod do hor se nejčastěji používá Strečno, Terchová, Zázrivá, Kraľovany a nebo Martin, Vrútky, Fačkov či Rajecké Teplice pro Lúčanskou Fatru.
Pokud nechcete jít jako my i přes noc, máte k dispozici několik pěkných a přitom ne moc drahých horských chat. Ať už je to Chata na Martinských holiach, Chata pod Suchým, Chata na Kľačianskej Magure, Chata pod Chlebom a nebo Chata na Grúni.
Stačí si jen vybrat a jít...
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně