Po úspěchu nejvyspělejšího ultrazoomu řady FZ od Panasonicu – FZ20, vstupuje na scénu další model, disponující 5Mpx senzorem, objektivem zvučného jména Leica a stabilizátorem obrazu O.I.S.
Po úspěchu modelu FZ20 Panasonic v únoru tohoto roku představil nová dítka nadějných vlastností, modely Lumix DMC-FZ4 a DMC-FZ5. Tyto digitály jsou přímým nástupcem třímegapixelového DMC-FZ3 a zčásti také navazují na zmiňovanou pětimegapixelovou FZ20.
Konstrukce a ovládání
V oblasti designové se zachoval osvědčený klasický vzhled hranatějšího tvaru. Panasonic se jím nesnaží nijak zvláště zaujmout, jak vidíme třeba na příkladu Koniky Minolty (zejména modely řady Z). Ve srovnání s FZ20 blížící se rozměrovými parametry k jednooké zrcadlovce, je FZ5 menší a lehčí. Rozměry vychází z modelu FZ3, po nadšeném uchopení do ruky vás však překvapí nízkou hmotností. S akumulátorem a kartou váží přesně 326 g.
Někteří tedy mohou nabýt dojmu „bakelitové hračky“, navíc v souvislosti s matným stříbrným provedením. Dlužno dodat, že tento model je nabízen i ve slušivějším fotograficky černém kabátě. Většina uživatelů ale bude těmito parametry pravděpodobně potěšena – Panasonic si na kompaktních rozměrech a nízké hmotnosti opravdu zakládá. Ovšem nutno podotknout, že pokud Lumixe ozdobíte adaptérem se sluneční clonou, vzhledem k vyvážení těla se vám celek bude mírně převažovat dopředu, což ke stabilitě to nepřispěje.
I přes zachování rozměrů s FZ3 se však na práci designerů dostalo. Grip zmohutněl a byl vybaven pogumováním ve větším rozsahu. Spolu s malou reorganizací polohy spouště to přineslo pohodlnější a praktičtější možnost uchopení přístroje.
Tlačítka pro ovládání nejsou příliš vystouplá a citlivá, tudíž nehrozí, že se omylem dostanete na výběr funkci, kterou v té chvíli nepotřebujete.
Hledáček umístěný zcela vlevo nemusí zdaleka každému vyhovovat a navíc by nemusel čnít tak do prostoru. Na druhou stranu však disponuje dobrou očnicí, odstiňující parazitní světlo a také vestavěnou dioptrickou korekcí. Hledáček je malý a má pouhých 114 000 obrazových bodů, ale nutno dodat, že v praxi se s ním fotí kupodivu příjemně.
Digitální sekci zastupuje CCD snímač s rozlišením 5 milionů efektivních bodů o celkové velikosti 1/2,5". Jako u většiny vyspělých modelů Panasonicu padl výběr na kvalitní návrh objektivu osvědčené firmy Leica, zde Vario-Elmarit s rozsahem ohniskových vzdáleností 36–432 mm (v přepočtu na kinofilm). Datové hodnoty čipu zpracovává opět poměrně nový procesor Venus Engine II, který umožnil kvalitnější zpracování obrazu (svislé a vodorovné rozlišení bylo zlepšeno o 10 %) a rychlou odezvu, což jsou podstatné znaky celkové výkonnosti. I režim sekvenčního snímání byl vylepšen: snímky lze ukládat až do zaplnění kapacity paměťové karty.
Tento ultrazoom disponuje 12násobným rozsahem optiky, tzn. ohnisková vzdálenost objektivu se pohybuje v rozmezí 6–72 mm (v přepočtu na kinofilm 36–432 mm). Při ovládání transfokátoru se přesvědčíte, že je velmi jemné, přes nejmenší ohnisko k nejdelšímu se dostanete přes téměř 30 kroků, což je skvělé.
Další změnou v přirovnání k FZ3 je zhoršení světelnosti objektivu. Zatímco u FZ3 je v celém rozsahu ohnisek F2,8, u FZ5 je na nejdelším ohnisku F3,3. Nicméně stále jde o výbornou hodnotu, která vám umožní exponovat i s realtivně dlouhými časy.
Co za další změny oproti FZ3 následovalo, je zvětšení úhlopříčky LCD displeje z 1,5 na 1,8 palců a rozlišení. Škoda jen, že toto rozlišení stále zaostává, LCD má pouze 130 000 bodů. Útěchou vám budou funkce zobrazení při focení i přehrávání fotografií (viz. Funkce a vybavení).
Napravo nahoře od objektivu se nachází mikrofon a AF-assist lamp (pomocné světlo autofokusu). Tato funkce pro rychlejší a vůbec správné zaostření ve tmě je brána Panasonikem jako velké lákadlo, ale v praxi byla mírně zklamáním, jelikož vám „asistuje“ pouze na velmi krátké vzdálenosti.
Přístroj je určen pro spolupráci s paměťovými kartami Secure Digital. Většina aparátů pro SD karty, jako tento, je kompatibilní i s typem karet MMC. Pokud však chcete přístroj plně využít, nedoporučuji je pro jejich pomalou rychlost zápisu. Slot pro kartu je umístěn zespodu vedle akumulátoru, což oproti umístění karet na boku u jiných digitálů, znemožňuje manipulaci s paměťovou kartou, pokud je aparát na stativu.
Jako součást balení najdete kartu SD, která má pouze 16 MB. Počítejte tedy s tím, že pro fotky z 5 MP fotoaparátu je to místo velice nedostačující. V obvyklém formátu JPEG s nejvyšším rozlišením se sem natěsná přibližně 7 fotografií (záleží na charakteru snímané scény a tím množství informací v obraze). V nejobsáhlejším formátu TIFF ani jedna jediná. Nutností je dokoupit kartu s větší kapacitou, i tomu méně náročnému uživateli doporučuji větší než 256 MB.
Napájení je stejně jako u ostatních přístrojů řady FZ řešeno Li-Ion akumulátorem. Toto řešení považuji za velice elegantní. Akumulátor je malý, lehký a má velkou výdrž. Podle standardu CIPA za jeden cyklus zachytíte 300 fotografií. V praxi mám ověřeno, že výdrž vás opravdu nezklame. Navíc plné nasycení na další cyklus trvá pouze 2 hodiny. Indikace stavu baterií je velice přesná a nemůže se vám stát, že by vás vybitý akumulátor zaskočil náhle.
Stálicí v příslušenství modelů řady FZ je masivní plastová sluneční clona, která zamezuje vzniku odrazů a přezáření při fotografování proti slunci. Upevnění na objektiv je však odlišné od FZ20 a jak jinak, vylepšené. Dříve se clona musela nasadit, zaklapnout, srovnat a přitáhnout šroubek. Nyní sluneční clonou objektiv nasadíte jednoduše přes bajonetový adaptér. Postup je snadný a rychlý: nasadit a pootočit a následně zacvaknout. Na adaptér navíc můžete našroubovat filtry se závitem 55 mm, které bývají bez větších obtíží dostupné.
Pokračování 2 / 5
Funkce a vybavení
Funkce a vybavení
Už v základním přehledu Panasonic avizuje superrychlé a spolehlivé ostření. Čím je tohoto dosaženo? Především několika režimy autofokusu, které máte na výběr. Kromě bodového, je k dispozici 9-bodové ostření, které napomáhá korektnímu zaostření bez ohledu na pozici objektu v záběru, či 3-bodové ostření, které zabrání tomu, aby bylo zaostřeno na středové místo mezi 2 objekty, které nás nezajímá.
A co ukázala praxe? Při slunečném počasí a dostatku kontrastu je autofokus opravdu překvapivě hbitý a spolehlivý. Se spot měřením to chce někdy více trpělivosti, ale s vybraným rychlým 3-bodovým AF, či univerzálním 9-bodovým AF, budete nadmíru spokojeni. S větším ubýváním světla a kontrastu ale můžete se všemi režimy očekávat obvyklou lenost autofokusu, jak ji známe u většiny kompaktních digitálů. Všechny systémy ostření jsou ale spolehlivé. Především jde o to poznat jejich různá specifika a umět je využít.
Pokud se budete ohlížet na pravidlo, které hovoří o udržitelném času rovnajícím se hodnotě 1/ohnisková vzdálenost, tak je nám jasné, že s „dalekohledem“ o nejdelším ohnisku 432 mm nastává problém se stabilitou obrazu při fotografování (pokud nemáte při ruce stativ a možnost ho využít v daných podmínkách). Proto je stabilizátor obrazu u takovýchto ultrazoomů nutným průvodcem, se kterým zmíněné pravidlo můžete vesele porušovat.
V praxi stabilizátor se systémem O.I.S. funguje velice dobře. Při nejdelším ohnisku udržíte i časy 1/30 s. Pokud ho budete mít navolen nastálo, budete mít větší jistotu ostrých fotografií. Takto stabilizátor využijete při nedostatečných světelných podmínkách v místnosti i venku, při nemožnosti použít blesku.
Zleva: fotografie pořízená bez stabilizátoru, se stabilizátorem
U FZ20 jsme narazili na problém nastavení stabilizátoru, které bylo zpřístupněno až v menu. Model FZ5 výrobce vybavil pro nastavení stabilizace samostatným tlačítkem na horním panelu v blízkosti spouště.
Stabilizátor funguje ve dvou modech. „Jednička“ pracuje při navolení stále, „dvojka“ koriguje záchvěvy až při stisknutí spouště. V prvním módu se tedy čočka pohybuje plynule, a vy se tak můžete přesvědčit o funkci stabilizátoru při komponování obrazu v hledáčku nebo na LCD displeji.
Pro začátečníky je zde přívětivý režim „srdíčko“, který si mimo jiné myslí, že když začínáte, tak i špatně vidíte a zobrazuje vám krásně velké ikonky. Nabízí také ale jako jediný užitečnou funkci „protisvětlo“, kterou využijete např. při fotografování lidí v místnosti proti oknu.
Dalším režimy jsou klasické P/A/S/M a pro méně zkušené 9 motivovaných režimů. Tyto režimy jsou ale poměrně špatně dostupné – na ovládacím kolečku režimů je volba jen celé skupiny a poté musíte listovat v menu.
Ovládání hodnot clony a času v manuálních režimech není také zrovna „easy“. K ovládání se dostanete až přes speciální tlačítko „Exposure“ na displejem.
Při režimu makro se můžete přiblížit až na pěkných 5 cm a nebo lze objektiv vyzoomovat na maximum a snímat v režimu telemakro (na nejdelší ohnisko) na vzdálenost 1 metr, z čehož budou mít potěšení fotografové létajícího hmyzu. Zkušenější uživatelé, kteří si makro oblíbili, mohou být zklamáni jedním ne příliš potěšujícím specifikem: v tomto režimu, kde si musíte hloubku ostrosti pečlivě nastavovat a hlídat, totiž vůbec nemáte možnost ovlivňovat hodnotu clony. Máme pro vás ale také dobrou zprávu. Na široká ohniska je odzkoušeno makro focení i při navoleném režimu priority clony či manuálu. Na delší ohniska bohužel „náhradní“ režim možnost blízkého ostření nemá.
Na LCD nebo v EVF hledáčku si můžete znázornit 5 různých zobrazení v režimu záznamu fotografií. V jednom se ukazuje i reálný histogram. V režimu prohlížení snímků (Review) lze nastavit tzv. „Highlight“, volbu pro zobrazování přepálených míst.
Další funkci, kterou jsem ocenila v praxi, je možnost v náhledech vybrat skupinu fotek a tu naráz vymazat či naopak uzamknout proti vymazání, místo toho abyste to prováděli po jednom snímku.
Práce s bleskem je velice spolehlivá, i když pozor na menší rozsah při použití delšího ohniska. Pro kreativní focení nebo při problémech s expozicí blesku můžete použít korekci intenzity blesku v rozmezí ±2 EV.
Režim ozvučených videosekvencí
Parametry pro nahrávání videa se od FZ3 nijak nezměnily. Můžete tak natáčet video s nepříliš velkým rozlišením 320 × 240 bodů a snímkovou frekvencí max. 30 fps. Během videozáznamu nemůžete použít transfokátor ani měnit expozici – tyto hodnoty jsou před začátkem uzamčeny. Délka videozáznamu je omezena pouze kapacitou paměťové karty. Video je uloženo ve formátu Quick Time Motion (MOV).
Pro představu uvádím, že při použití karty 128 MB (při 30 fps) budete mít k dispozici kousek přes 4 minuty času.
Kromě tohoto režimu mohou pečliví uživatelé navíc kdykoliv využít funkce hlasové poznámky k fotografiím v maximální délce 10 s.
Pokračování 3 / 5
Obrazová kvalita, testy, demosnímky
Obrazová kvalita, testy, demosnímky
Už před samotnými testy jsme mohli dedukovat, že v optické soustavě s takovým rozsahem optického zoomu bude těžké eliminovat optické vady. Optika nás však mile překvapila. Při srovnání například s modelem FZ20, je dojem v zásadě stejný. Co jiného také čekat od konstrukce objektivů značky Leica.
Při fotografování s nejmenším ohniskem je viditelné soudkovité zkreslení, které je na druhou stranu v tomto rozsahu u těchto typů zoom objektivů běžné. Zároveň ale směrem k rohům obrazového pole mírně klesá ostrost.
Naopak na nejdelší ohnisko FZ5 nevykazuje žádné sférické zkreslení, se kterým se můžete u jiných objektivů setkat a kresba se jeví opravdu schopně. Pokud opět srovnáme s FZ20, kresba se zdá být dokonce mírně vylepšena.
Radostným zjištěním bylo, že chromatická aberace je v tomto případě výborně minimalizována.
Na výsledku obrazové kvality digitálního fotoaparátu se však nepodílí pouze samotná optická soustava, ale i zpracování procesorem fotoaparátu. Panasonic FZ5 disponuje firemním procesorem VENUS ENGINE II, který exceluje zejména v barevném podání. Automatické vyvážení bílé koná svou funkci ve většině situací velmi dobře. Pokud si věrným podáním barev chcete být jisti stoprocentně, využijte jednu z pěti možností vyvážení bílé barvy, včetně manuální kalibrace či navíc ladění barevné teploty v Kelvinech.
Míra šumu
Vadou na kráse je však hojná míra šumu. Bohužel jde o téměř typickou vlastnost pětimegových snímačů o úhlopříčce 1/2,5“. Míra šumu je při nejmenší hodnotě ISO trochu menší než u FZ20 a cca do ISO 200 zhruba stejná, ale dále se prudce zvyšuje. Co se barevnosti šumu týče, je pestřejší, což zvýrazňuje špatné vnímání šumu.
Vzhledem k vybavení Panasoniku FZ5 by se však dalo také říci, že se šumu příliš bát nemusíte. Díky výborné světelnosti optiky a možnosti použít delší časy díky stabilizátoru je vám umožněno, že si běžně s hodnotami ISO 80 a 100 bohatě vystačíte. Zároveň však stejně platí, že i na nižší ISO množství náhodného šumu roste také při delších expozicích.
Senzitometrická charakteristika
Dobrou zvěstí pro vás jistě bude „upgrade“ dynamického rozsahu. Ten se rozšířil směrem ke stínům o 0,7 EV a směrem k problematičtějším jasům o 0,3 EV. Celkově je rozsah od 4,7 do +2,3 EV výsledek vynikající.
Naměřili jsme
Rychlost odezvy přístroje byla oproti starším modelům lehce zvýšena. Pokud bude váš digitál vypnutý, tak jej sice za pohotovost příliš nepochválíte – příčinou je pomalý náběh mechaniky ultrazoomu. Hodnoty ostatních parametrů jsou naproti tomu skvělé, a tak se můžete při pořízení tohoto digitálu vyřádit i na momentkách.
| první snímek |
3,82 s |
| snímek bez namáčknutí |
0,40 s |
| snímek s namáčknutím |
neměřitelné |
| ukládání-připravenost k dalšímu snímku |
0,9 s |
| rychlé sériové snímání |
2,9 sn./s |
| počet snímků v rychlé sérii |
4 sn. |
| běžné sériové snímání |
2,3 sn./s |
| počet snímků v běžné sérii |
do zaplnění paměti |
| „nekonečné“ sériové snímání |
1,9 sn./s |
| počet snímků v sérii |
do zaplnění paměti |
Naměřeno s paměťovou kartou Lexar SD, 128 MB ve formátu JPEG s nejnižší kompresí
Pokračování 4 / 5
Demosnímky
Pokračování 5 / 5
Celkové hodnocení
Celkové hodnocení
Ultrazoomy jsou v dnešní době velmi žádané. Čím je to dáno? Především požadavky na široké uplatnění, které tyto modely poskytují. Různé ohniskové vzdálenosti vám dají různorodé možnosti. Na širokém ohnisku tento model začíná až na hodnotě 36 mm, mnoho uživatelů by jistě uvítalo i menší hodnotu. Náhradou je tu ohromné 12násobné přiblížení, které spolu se stabilizátorem obrazu, tichým chodem a rychlým ostřením skládá dohromady slibný fotoaparát pro pokročilejší nadšence , ideální pro momentky, portréty či fotografování zvířat domácích i divokých.
Pro další zpracování vašich fotografii v PC, je standardně přibalen CD-ROM obsahující softwarové vybavení SD Viewer a ArcSoft, jehož součástí je i program pro spojování dílčích fotografií do panoramatu.
Manuál, který je pouze v papírové podobě, dle mého není nijak mistrně zpracován. Přehledností příliš neoplývá a zajímavé tipy pro fotografování nečekejte vůbec.
Pro porovnání ceny jsme přihlédli pouze k přístrojům se stejnými parametry optického zoomu a rozlišení snímače. Takovými modely je nyní pouze Konica Minolta Dimage Z5 s cenou 14 990 Kč a Panasonic Lumix FZ20 s 19 995 Kč. Lumix FZ20 patří do vyšší třídy funkčně (má navíc prstenec pro manuální zaostřování, sáňky pro externí blesk a širší nabídku volitelných příslušenství) a tudíž i cenově. S Dimage Z5 je Lumix FZ5 velice podobný funkčně a i cenou, která vzhledem k příslušenství není nijak přemrštěná.
__________________________________________________________________________________________
|
 plusy
|
 minusy
|
|
kvalitní optika |
šum při vyšší citlivosti |
|
výdrž akumulátoru
|
nízké rozlišení hledáčku |
|
rychlé ostření
|
nastavení clony v režimu makro |
zdroj Panasonic, Praha
kontakt 236 032 511, www.panasonic.cz
cena 14 995 Kč vč. DPH
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně