První vlaštovka obvykle revoluci nedělá. Kategorie Abstrakce vystrčila dvakrát za půl roku růžky (což je její styl) a tak jsme všichni očekávali, že zůstane v profotografovaných kolejích a dá si chvíli pauzu. Jenže - jak říká kolega - pokud člověk míní, „redakční bitka“ zpravidla mění. Balianův záběr porazil i ekologickou katastrofu.
Na pohled je jasné, že titulek nelže: kompozice je ryze středová. A navíc tak okatě. Jak opovážlivé! Víme přece, že středovka prostě není to pravé ořechové! Ubírá to na dynamice, nic se v ní neděje, je to takové nudné, chtělo by to posunout doprava, doleva, nahoru, dolů, no a teď to zase padá. Ale už dost předsudků. Máme novou dobu, navíc je jaro, tak buďme shovívaví. Autor s názvem Balian ony předsudky bourá pouhým stisknutím spouště, aniž by potřeboval byť jen jediné slůvko komentáře. „Středová“ jsou dvě poloviny, skládající se v jeden kompaktní celek; urbanistická šeď i jasná oranž v rovných plochách jsou promyšleně narušovány neklidem vodních kapek a zároveň je sjednocují čisté linky soustředných elipsovitých útvarů. V úhledných diagonálách se skrývá delikatesa pro naše zraky; tady nebylo namístě váhat, čí fotka je nejlepší z celého týdne.
Uprostřed se nic neděje, všichni jsou na rohu!
Pochopitelně, že na každé hladké ploše se semtam najdou i špinavé kapky: autor mohl rozhodně zvážit použití méně křiklavého fontu v rohu. Příliš velká písmenka strhávají zbytečně pozornost určenou tomu, co je uvnitř rámečku. Také je velká škoda, že fotografie není k dispozici v rozlišení, na kterém by se daly pořádně prozkoumat detaily. Hlavně ty křišťálové kapičky by stály za to. Na velikosti rozlišení však chvála bohu bodování nezávisí; výsledkem jest krásně kulatá devítka.
Snímek, který se tentokrát umístil v těsném závěsu za abstraktním vítězem, svou barevnou paletu neomezuje a s její pomocí hravě nastiňuje, co za krásu se dá najít na silnici. Prvotní okouzlení se však postupným uvědoměním mění v děs. Vždyť tyhle barvičky nemají v přírodě co dělat... Pod snímkem je podepsán Zdeněk Dvořák.
Co ještě najdeme v Balianově archívu na našem webu? Přes čtyři desítky podkladů, potřebných ke zjištění, že před sebou máme fotografa, jemuž žádná cesta není cizí. Od portrétů přes krajinky, zvířata a abstrakci až k technice; malou zastávku mezi snímky reportážními či sugestivně zachycenou architekturu nepočítaje. Ve sbírce snad už chybí jen akt. Autor neustále cestuje a testuje, zkouší míchat obecné s emocemi, někdy i šokuje. Také není z těch, kteří by zavírali dveře před moderními technologiemi, a softwarovými úpravami se snaží dosáhnout té správné atmosféry. Podstatou skvělého snímku však nejsou nikdy úpravy, ale pouze snímek samotný. I ten vítězný si je toho dobře vědom: za vše může kompozice, zejména ta středová!