Okno do duše

Technika v krvi
Pod pojmem portrét je obvykle chápáno pouze zachycení tváře nebo některých detailů, nejčastěji očí. Do portrétní fotografie však patří i zachycení celé postavy, případně skupinové snímky.

Při fotografování portrétů většinou není čas na dlouhé nastavování techniky, proto by měl fotograf ovládat svůj přístroj podvědomě a pohotově. Nejvíce pozornosti je třeba věnovat modelu, jakékoli zaváhání vás může připravit o jedinečný moment ve výrazu fotografovaného.

K usnadnění práce na začátku nabízí většina digitálních kompaktů kreativní režim Portrét. Ten se snaží nastavit co nejmenší clonu, aby pozadí bylo co nejvíce rozostřeno a nepůsobilo rušivě. Některé digitály nabízejí i různé asistenty, kteří na LCD zobrazí obrysy fotografovaných postav. Poté vám nabídnou volbu mezi různými pozicemi fotografované osoby nebo dvojice. Fotoaparát díky tomu ví, kam přesně má zaostřit a jak ideálně nastavit expoziční hodnoty.

U tohoto portrétu fotograf kompozičně využil vlasy modelky k přirozenému orámování snímku. Stejně tak celkové atmosféře neuškodily zavřené oči, které vyvolávají dojem tajemna a navíc nenásilně zdůrazňují dlouhé řasy modelky. Fotilo se v rozptýleném denním světle
foto: Martin Hlaváč, Canon EOS 300D, F3,5, 1/250 s

Přistupte blíže
Při měření expozice používejte nejlépe bodovou metodu nebo integrální měření se zdůrazněným středem. Na digitálním fotoaparátu je najdete v menu pod položkou měření expozice, některé digitály mají dokonce samostatné tlačítko pro rychlou volbu. Při portrétování tváře je ideální ohnisková vzdálenost 100 mm, což u digitálu přibližně odpovídá trojnásobnému optickému přiblížení. Znamená to fotografovat objekt ze vzdálenosti dvou až tří metrů. Z tohoto odstupu je perspektiva lidské tváře nejpřirozenější a navíc odpovídá běžné potkávací vzdálenosti mezi lidmi.

Tento snímek ukázkově ilustruje umístění tváře do středu a očí do první třetiny. Oči na fotografii představují dominantní motiv, a proto jsou perfektně zaostřené. Autor také využil bočního světla k přirozenému zvýraznění pravé strany obličeje a naopak skrytí levé části tváře do stínu. Povšimněte si také pohledu dívky ve směru dopadajícího světla
foto: Martin Hlaváč, Canon EOS 300D, F2,8, 1/200 s

Dvojitá hra
Dalším důležitým faktorem u fotografování portrétu je hloubka ostrosti, zjednodušeně řečeno to, jak velká část prostoru bude ostrá. Portrétní fotografie je typická malou hloubkou ostrosti: popředí je perfektně ostré, kdežto pozadí rozostřené. Toho lze dosáhnout nastavením dlouhého ohniska a clony na co nejnižší hodnotu, ať už v manuálním režimu nebo v režimu priority clony.

Pro lepší efekt měkce rozostřeného pozadí je navíc vhodné umístit portrétovaného co nejdále od nejbližších objektů v pozadí. Když nemůžete zkrátit hloubku ostrosti, stále můžete pohnout samotnými objekty v obraze. S dosažením malé hloubky ostrosti můžete mít potíže především u digitálních kompaktů, malá velikost snímacího čipu totiž způsobuje velkou hloubku ostrosti.

Fotografováním portrétu v protisvětle můžeme získat zajímavé výsledky, jak ukazuje tento záběr. Protisvětlo dokáže zvýraznit obrysy a zvýšit tak kontrast snímku
foto: Martin Hlaváč, Canon EOS 20D, F11, 1/200 s

Jak začít komponovat
Mnoho kreativních nápadů nabízí originální kombinace tváře a rukou, které mají silný emotivní náboj. Správná kompozice těchto prvků dokáže vytvořit působivé snímky. Celkově lze při fotografování portrétu s úspěchem využít pravidla třetin. Neméně podstatný je pohled portrétovaného. Není nutné, aby jeho pohled vždy směřoval přímo do objektivu, pak je totiž ze snímku zřetelné, že portrétovaný o fotografování věděl, a chybí moment překvapení. Ale vše je samozřejmě otázkou experimentu a zkoušení, z jakého pohledu výraz fotografovaného nejlépe vynikne.

Na tomto snímku autor vhodně zkombinoval pozadí a fotografovaný objekt. Fotka byla pořízena v podzimním období s převážně teplými barvami. Teleobjektiv potom dovolil zcela pozadí rozmazat, respektive rozostřit tak, aby příjemně ladilo s hlavním motivem
foto: Martin Hlaváč, Canon EOS 20D, F3,5, 1/125 s

 Ostřete na oči
Dynamiku snímku dodáte natočením tváře modelu na pravou nebo levou stranu, stejně tak lze experimentovat s focením na výšku a na šířku. Pomocí zoomu si lze také pohrát s přiblížením jednotlivých detailů tváře a s výřezy. Nikde není dáno, že musí být zachycen celý obličej. Ale pozor, velmi důležité je vždy ostřit na oči, které jsou pro diváka těžištěm při vnímání snímku. Někdy se může stát, že automatika zaostří spíše na nos, který je blíže objektivu. Digitály střední třídy dovolují aretovat neboli zablokovat ostření, což je pro tento případ ideální. Zaostřete tedy na oči a poté snímek podle potřeby překomponujte.

Fotka chlapce zachycuje portrét celé postavy v přirozeném prostředí
foto: Jan Šimek, Nikon D70, F4, 1/250 s

Hledání světla
Profesionální ateliéry jsou vybaveny světelnou technikou za cenu amatérskému fotografovi velmi vzdálenou, ale působivých portrétů je možné dosáhnout i v obyčejném bytě s využitím přirozeného světla z okna. Důležité je zvolit vhodnou dobu pro focení a promyšleně umístit portrétovaného. K zachycení jemných rysů tváře je ideální měkké světlo, které může poskytnout i obyčejné okno v bytě. Platí, že čím je okno větší, tím měkčí a rovnoměrnější bude osvětlení.

V pozdním odpoledni je světlo mnohem teplejší a měkčí než v poledne. Tvrdost pronikajícího světla lze úspěšně regulovat zakrytím okna bílou látkou nebo průsvitným papírem. V pozdním odpoledni je možné natočením žaluzií získat na obličeji zajímavé stíny.

Autor kompozičně využil vlasy, které rozdělují tvář zakrytím její pravé části
foto: Ondřej Nosek, Nikon D70

Kam s modelem
Po nalezení vhodného zdroje přirozeného světla je neméně důležité umístění fotografované osoby. Pokud objekt stojí či sedí bokem k oknu, bude jedna polovina jeho obličeje osvětlená, zatímco druhá bude ve stínu. Ostré boční světlo podtrhne strukturu pokožky, ve stínu je naopak více zvýrazněn tvar obličeje. Změnou úhlu portrétovaného vůči světlu tedy můžete modelovat tvar obličeje na výsledném snímku. Modelovat světlo můžete i pomocí dalších pomůcek, například pomocí polystyrenových desek je možné světlo dál odrážet, měnit jeho intenzitu a úhel dopadu.

Doma je doma
Při fotografování celé postavy hraje velkou roli i volba prostředí. Fotografovaný nejlépe vynikne ve svém přirozeném prostředí, ke kterému má citové a další vazby. Na rozdíl od fotografie tváře, kde se pozadí snažíme co nejvíce rozostřit, je pozadí při focení v přirozeném prostředí stejně důležité jako vlastní model. Proto by mělo být zachyceno ostře. Dosáhnete toho nastavením vyšší clony, ať už v manuálním režimu nebo v režimu priority clony.

Ukázka zachycení celé postavy s kreativním využitím pozadí. Ubíhající schody zvyšují dynamiku snímku a podtrhují melancholickou náladu. Autor také využil rukou k dokreslení atmosféry
foto: Ondřej Nosek, Nikon D70

Ateliér v přírodě
Jednou z možností je využít jako ateliéru přírody. Není třeba nákladné vybavení, vše záleží na umu fotografa a jeho schopnosti pracovat se světlem. V ateliéru máte světlo plně pod kontrolou, kdežto příroda sama určuje, jak silně a odkud bude svítit. Totéž platí i o volbě pozadí, které by mělo působit přirozeně. Dávejte pozor, aby z postavy portrétovaného nevystupovaly různé předměty, například stožáry, stromy či pouličních lampy. Při soustředění na objekt v popředí se na tuto na první pohled banální zásadu často zapomíná. Důležitá je i barevnost pozadí – s ohledem na ni promyslete, jak bude portrétovaný oblečen.

Ideálním osvětlením při práci v exteriéru bývá zatažená obloha, která dodává měkké světlo. Na digitálu nezapomeňte zkontrolovat vyvážení barev. Pokud automatika správně nenastaví vyvážení bíle, zvolte ručně volbu pod mrakem nebo zataženo.

Blesk s citem
Při fotografování portrétu se použití vestavěného blesku spíše vyhněte, jelikož jeho světlo je příliš ploché a ostré. Když však fotíte na ostrém slunci, můžete pomocí interního blesku prosvětlit hluboké stíny a prozářit oči. Některé digitály mají pro přisvětlení bleskem k dispozici režim fill-in. Tímto mírným doblesknutím dosáhnete prokreslení detailů i objektu v popředí. Různé intenzity tohoto efektu dosáhnete, pokud váš fotoaparát umožňuje ovlivnit korekci expozice blesku. Když už není vyhnutí a musíte použít blesk jako hlavní zdroj světla, nezapomínejte na nebezpečí vzniku červených očí a nastavte režim, který jim předchází.

Na první pohled mírně nepřirozené naklonění hlavy modelky. Právě tento prvek však snímku dodává pohyb a dynamiku. Hnědé oči ladí s celkovou barevností fotografie
foto: Zdeněk Koza, Canon EOS 350D, F5,6, 1/15 s

Buďte psychologem
Portrét patří k nejpopulárnějším fotografickým tématům, ale na druhou stranu tvoří obsáhlou oblast náročnou na zvládnutí. Na rozdíl od fotografování nehybných objektů, jako je krajina nebo zátiší, se při portrétování osoby snažíme zvěčnit něco skrytého v nitru, na první pohled neviditelného. Lidská tvář odráží tisíce podob, výrazů, emocí, nálad a stavů duše.

Na fotografovi je, aby tyto aspekty ve správnou chvíli zachytil. Proto je jedním z klíčů ke kvalitnímu snímku navázat s modelem kontakt a udržovat jej vhodnou komunikací. Fotograf by se měl na chvíli stát psychologem a pozorovatelem, měl by se o dotyčném dozvědět co nejvíce, najít na něm to nejzajímavější, a právě na to se při práci soustředit.

Do portrétu je možné zakomponovat i více tváří, jak ukazuje i tento snímek. Velmi důležitá je potom vhodná kombinace. U černobílé fotografie je sladění barevného podání méně komplikované
foto: Zdeněk Koza, Canon EOS 350D, F7,1, 1/40 s

Pozor na křeč
Portrétovaný by na snímku měl působit přirozeně a uvolněně. Žel, většina lidí není na přítomnost objektivu ani fotografa zvyklá, a tak často reaguje strnule a křečovitě. Proto první pokusy často vypadají spíše jako podobenky do občanského průkazu – neosobně popisují pouze to, jak fotografovaný vypadá. Uvolnění nálady a navození správné atmosféry je na bedrech fotografa. Může si pomoci nenuceným rozhovorem, hudbou nebo volbou vhodného prostředí.

Celý článek najdete v časopise DIGIfoto 2/2006