Pokud fotografujete digitálně delší dobu, jistě máte v živé paměti svůj první digitál o rozlišení 1Mpx. Možná si vzpomenete i na nedostupnost aparátů s vyšším rozlišením.
Rozlišení 3Mpx bylo dříve uváděné jako dostačující pro kvalitní reprodukce formátu A4. Nové modely kompaktních fotoaparátů s rozlišením dosahujícím již hranice 10 Mpx dokládají že hon na pixely zatím nekončí. Nabízí se proto otázka, zda je snaha o vyšší rozlišení, balancující často na hranicích možností snímače, marketingovou strategií nebo nezbytností pro větší kvalitu velkoformátových snímků.
Na použití záleží
Maximální velikost vytištěného snímku ve vztahu k rozlišení snímače nelze jednoduše zodpovědět bez znalosti použité technologie výstupu ale zejména samotného použití fotografie. V extrémním případě může být snímek pořízený 1Mpx fotoaparátem použit na reklamní bilboardovou kampaň. I několik metrů široký snímek bude akceptovatelný, pokud jej budete pozorovat z velké vzdálenosti. Stejný snímek použitý ve špičkově vytištěném módním časopise na sebe okamžitě strhne pozornost svojí technickou nedokonalostí pokud bude pokrývat plnou plochu dvojstrany. Rozdíl ve vnímání kvality je dán v tomto případě rozlišovací schopností samotného oka.
Při běžné čtecí vzdálenosti je oko schopné rozlišit v délce jednoho palce (jednotka míry odpovídající přibližně délce 2,54 cm) kolem 300 bodů.Rozlišení uvádím v palcích vzhledem k užívané tiskařské terminologii. Pokud budete připravovat své snímky do tisku v ofsetové tiskárně například v podobě kalendáře, setkáte se s požadavkem na rozlišení obrázků odpovídající 300 dpi. Za zkratkou dpi vycházející z anglického dots per inch se skrývá počet bodů umístěných na délku jednoho palce.
To, jak velký může snímek v požadovaném rozlišení 300 dpi být, zjistíte snadným výpočtem. Šířku v pixelech vydělíte požadovaným rozlišením a získáte velikost v palcích. Pro převod na centimetry ještě výsledek vynásobte číslem 2,54.
Pokud má tedy váš snímek na šířku například 1 800 pixelů můžete jej kvalitně vytisknout v šířce kolem 15 cm (1 800/300×2,54). V případě, že bude pozorovací vzdálenost větší, například u plakátu, postačí ve většině případů rozlišení 150 dpi. Tím se dostanete v případě 5 Mpx fotoaparátu na velikost snímku přibližně 30 × 40 cm. Při pohledu zblízka si však u této reprodukce snadno všimnete nedostatečné ostrosti a prokreslení detailů.
Proč 72 dpi na monitoru stačí?
Ve vztahu rozlišení a vnímání prokreslení snímků se může zdát překvapivě uspokojivé zobrazení digitálních fotografií na monitoru, ačkoli průměrné rozlišení obrazovky se pohybuje kolem 72 dpi. Tajemství spočívá zejména v technologii zobrazení. První výhodou je formování obrazu přímo vyzařovaným světlem. Rozdíl mezi černou a bílou tak může být mnohem intenzivnější než v případě tištěného média, kde bílá je jen tak bílá jak mnoho světla papír odrazí. Sytost a čistota barev míchaných ze světla je samozřejmě také intenzivnější ve srovnání se světlem odraženým od vytištěného snímku.
Další výhodou zobrazení na monitoru je to, že každý pixel obrazovky sestává ze tří emitorů základních barev pro namíchání všech zobrazovaných odstínů. Každý bod je tak představován konkrétní barvou, narozdíl od rastru tiskového zařízení, které do jisté míry obraz rozbíjí.
V tomto ohledu je výjimkou termosublimační technologie tisku, která dokáže každému bodu přiřadit daný odstín. Proto bude fotografie vytištěná touto cestou vypadat i při rozlišení 200 dpi stejně dobře, jako fotografie vytištěná s rozlišením 300 dpi při stejné výsledné velikosti ofsetovým tiskem
Použitá technologie se podílí na kvalitě zobrazení nemalou měrou
Převzorkování obrazu
Tam kde se nedostává pixelů je lépe nepouštět se do tisku velkého formátu. Přesto ve své praxi často narazíte na situaci, kdy například získáte naprosto neopakovatelný snímek skvěle se hodící na reklamní kampaň, leč v nevalné velikosti, z digitálního fotoaparátu o rozlišení 1 Mpx. Pro nafouknutí velikosti budete potřebovat vhodný algoritmus na dopočítání chybějících pixelů. V Adobe Photoshopu máte na výběr z několika možností, nabízené metody najdete v rozbalovací nabídce dialogového okna příkazu Velikost obrazu (Obraz>Velikost obrazu).
Metoda Nejbližší soused není nijak sofistikovaná, vložený pixel jednoduše obarví podle sousedícího pixelu. Výsledkem jsou samozřejmě zubaté hrany šikmých linií a zdůrazněná pixelizace obrazu. Touto cestou se proto vydávejte jen pokud chcete zvětšit například grafický symbol v surovém vzhledu z obrazovky včetně přiznání skladby z jednotlivých pixelů. Pro jemné přechody fotografií je tato metoda nevhodná.
Pro změnu velikosti fotografií nebo všude tam kde očekáváte jemné přechody, použijte metodu Bikubická. Rozdíl v použité metodě převzorkovaní vidíte na obrázku.
max. velikost
Na horním bidýlku najdete převzorkovaní metodou Nejbližší soused, na spodním metodou Bikubická
Pokud jste perfekcionalisté a chcete dosáhnout při resamplování obrazu co nejlepší kvality, můžete vyzkoušet metodu postupného zvětšení. Obrázek nezvětšujte najednou, nýbrž v postupných krocích vždy o 10%. Rozdíl sice není zásadní, ale v některých případech může přinést o něco lepší výsledek, zejména v redukci zubatých linií.
max. velikost
Postupné zvětšení obrazu v krocích o 10% může přinést hladší přechody šikmých linií a kontrastnější přechody, ne vždy se ale vyplatí
Za zmínku stojí také programy specializované na úpravu velikosti obrázků s využitím fraktální geometrie. U některých snímků mohou skutečně přinést lepší výsledek nežli převzorkování ve Photoshopu. Nevýhodou je ale vyšší časová náročnost zpracování.
Na obrázku vidíte srovnání zvětšení snímku ve Photoshopu, pomocí programu Genuine fractals a plug-inu Blow up společnosti Alien Skin Software.
Na zvětšeném výřezu vidíte snímek po zvětšení na 500% původní velikosti, za použití převzorkování ve Photoshopu, programu Genuine fractals a plug-inu Blow up
Ani pokročilé metody však nedokáží vnést obrazovou informaci tam kde chybí. Sofistikované metody mohou naopak vést k akvarelovému vzhledu, který sice vyhladí linie ale zároveň naruší jemné detaily a patinu fotografického vzhledu.
max. velikost
Vyhlazení zvětšené fotografie nebo raději surový vzhled snímku? Na tuto otázku neexistuje odpověď, rozhodnutí je na individuálních preferencích a vkusu tvůrce snímku
Nejlepší je proto vždy raději preferovat obrázky s dostatečným rozlišením. Zvětšení vyšší než 150% přináší viditelnou degradaci kvality a ostrosti.