Jaké fotky děláš, takovým jsi člověkem. Autorka Fotky týdne je zjevně vnímavá a citlivá osoba. Název snímku je totiž „Jemná“ – a věřte mi, že nelže...
Týden, předcházející vánočním svátkům, přinesl do naší Galerie mnoho skvělých fotografických počinů a byla radost se jimi probírat. I když sněhu v našich městech zatím moc nenajdete, můžete se aspoň pokochat pohledem na zmrzlou krásu tichého lesa v okamžiku přechodu mezi podzimem a zimou. Tato křehká oranžovobílá krajinka, která se umístila tentokrát na druhém místě, je nazvána příznačně „U krmelce“ a jejím autorem je back.
U krmelce; foto: back
Titul Fotografie týdne ale tentokrát putuje do úplně jiné kategorie, než je krajina a příroda. S bodovým rozdílem šestnácti desetin bodu totiž zvítězilo jedno moc pěkné makro. Pokud se vám slunečnicová žluť minulé Fotky týdne zdála příliš křiklavá, hebké chmýří v teplých nahnědlých tónech by vás mohlo pro změnu okouzlit.
Náš civilizovaný svět se vyznačuje tím, že je hranatý. Bydlíme v hranatých domech, každý den zíráme do hranatého počítače a i naše stoly, židle a kanceláře bývají hranaté. V křehké kompozici na Fotografii týdne však žádné hrany ani rohy nevidíme (nepočítáme-li poněkud hranatý rámeček, ale tomu to odpustíme). Peříčka či chmýříčka vystupují z rozostřené mlhy a kapky na nich září jako navlečené skleněné korálky.
Jemná......; foto: dogina
Člověk má pocit, že na chvíli nahlédl do nějakého cizího, klidnějšího vesmíru, kde existují křivky a kuličky v dokonalé rovnováze. Když ale přejíždím pohledem po nejsilnějších „větvích“ této fantastické rostliny, trochu mě ruší světlá kapička v levé střední části snímku; pravděpodobně proto, že nikde nemá oponenta – další kapku, světlejší než pozadí, která by jí pomohla se do kompozice začlenit.
Autorka zatím úspěšně tají, o jaké chmýří se na snímku přesně jedná. S její přezdívkou jste se ale v Galerii určitě setkali – říká si Dogina a podepsala se již pod více než stovku fotografií. Už na těch prvních je jasné, že křivky a splývavé tvary rostlin a přírodnin jsou jejím osudem. Než dosáhla na vítěznou příčku, zkusila fotografovat ještě psy, děti a hmyz. V poslední době se zaměřila na ptačí krmítko a dění kolem něj. Kruh se uzavírá a s posledními dny roku 2006 se v její tvorbě objevují opět kapičky, stejně jako kdysi na začátku.
Ta dlouhá cesta je ale znát jak na snímcích, tak i na jejich hodnocení. „Hezké barvy, krásně ostré, parádní, LÍBÍ!“ – tyto komplimenty najdete u většiny z nich. „Já nechválím, protože fotky samy chválí autorku,“ pronesl nakonec v diskusi jeden ze čtenářů. A já s ním souhlasím a autorce tímto gratuluji.