Středně šedá tabulka je pomůcka pro fotografy k určení světelných poměrů na fotografované scéně. Pomocí ní váš fotoaparát stanoví optimální expozici nebo přesné nastavení bílé, zejména v případech, které jsou pro jeho automatiku komplikované.
Střední šedá je definovaná jako šedá, která odráží 18 % a pohlcuje 82 % dopadajícího světla. V 8 bitovém RGB vyjádření má hodnotu (127,127,127). Leží ve středu stupnice mezi černou a bílou a je tonálním a barevným standardem.
Tabulka na tvrdém kartonu se dá koupit v každém lepším fotoobchodě. Menší, o rozměrech 10 x 12,5 cm stojí okolo 100 Kč. Větší, která je pro práci vhodnější, rozměru 20 x 25 cm stojí kolem 200 Kč. Existují i tabulky v podobě textilní plochy v pružném rámu, v ceně okolo 800 Kč, které snadno složíte do brašny. Tato šikovná pomůcka vám za nemnoho peněz pomůže vyřešit mnohé nestandardní světelné situace na fotografované scéně.
Otestujte expoziční automatiku vašeho fotoaparátu
Vyfoťte 18% šedou tabulku v automatickém režimu expozice tak, aby vyplnila celé snímané pole. Následně si prohlédněte histogram snímku tabulky. Pokud má RGB histogram více vrcholů, použijte histogram světlosti nebo snímek odbarvěte v editoru. Je-li histogram tabulky širší, může být důvodem vinětace objektivu. Pak pomůže víc zaclonit, změnit ohnisko nebo snímek tabulky v editoru oříznout a nechat jenom střední část.
Důležitým parametrem je pro vás největší vzdálenost histogramu (vrchol histogramu) od vodorovné osy (RGB 127,127,127). Tu spolehlivě prozradí hodnota Mediánu pod histogramem a její rozdíl od hodnoty 127. Z toho usoudíte, zda má váš přístroj tendenci podexponovávat (medián < 127) nebo přeexponovávat (medián > 127) a budete logičtěji pracovat s kompenzací expozice.
Snímek šedé tabulky pořízený starším typem kompaktu Olympus C-2000, který jsem ve Photoshopu odbarvil, protože se zde nebavíme o vyvážení bílé, ale o expozici a dále jsem použil Filtr / Rozostření / Průměr. Tím jsem zprůměroval zachycené hodnoty šedé a potlačil vliv vinětce, eventuálně některé další nepřesnosti. Z histogramu a jeho Mediánu 167 je patrné, že tento přístroj zaznamenal středně šedou tabulku jako světlejší šedou. Resumé zní: fotoaparát upřednostňuje přeexpozici, tedy zářivé fotky z dovolené, samozřejmě na úkor přepalů ve světlech.
Snímek šedé tabulky pořízený moderní poloprofesionální zrcadlovkou Pentax K10D, který jsem upravil jako u obr. 1. Medián, respektive střední hodnota je zde 112. Závěr: jak se „sluší“ na poloprofesionální přístroj, preferuje mírnou podexpozici v „obavě“ o neřešitelné přepaly ve světlech. Další expoziční složitosti může řešit kvalitní Multi-segmentová automatika, která porovnává 16 obrazových zón podle svého firmware.
Určete expozici pomocí šedé tabulky
Expoziční automatické systémy fotoaparátů vyhodnocují světlo odražené od fotografované scény (viz článek „Jak fotit krásné fotky aneb Úvahy o expozici“). Existují velmi sofistikované automatické expoziční systémy, které si více či méně poradí s různými světelnými poměry.
Zabudovaný expozimetr a firmware změří odražené světlo od předmětů v měřících bodech scény a nastaví expozici (clonu, čas, citlivost ISO) tak, aby výsledný průměr odpovídal střední šedé. V principu nejsou schopny brát v úvahu schopnost předmětů odrážet světlo od celkové hladiny osvětlení. Hromadu uhlí vyhodnotí jako málo osvětlenou šedou scénu, na kterou pustí více světla, aby byla šedá. Dojde k přeexpozici.
Stejně zasněženou plochu vyhodnotí jako hodně osvětlenou šedou scénu a pustí na snímač méně světla, aby byla šedá. Dojde k podexpozici. Automatické expoziční systémy nerozliší slabé světlo dopadající na světlé předměty od silného světla dopadajícího na tmavé předměty. Zabudované algoritmy u některých přístrojů umí zohlednit i různé atypické světelné poměry, ale v době záběru nevíte, jak to dopadne.
Umístěte šedou tabulku na fotografovanou scénu tak, aby byla osvětlena stejným zdrojem světla jako scéna. Zaměřte na ni automatický expoziční systém. Zaznamenejte nebo zaaretujte takto stanovené hodnoty expozice. Po odstranění tabulky zadejte tyto hodnoty a exponujte. Změříte tak světlo, které se odráží od tabulky nezávisle na odrazivosti fotografované scény. Na fotografii budou zachovány jasové rozdíly (pokud se vejdou do dynamického rozsahu snímače fotoaparátu). Šedou tabulku zaměřte na scéně fotoaparátem zblízka tak, aby vyplnila celé snímané pole nebo z větší vzdálenosti pomocí bodového měření expozice.
Bodové měření expozice se uskutečňuje na 1–8 % plochy záběru označeného v hledáčku, takže šedá tabulka musí s rezervou tuto plochu pokrýt. Při denním osvětlení stačí umístit tabulku poblíž fotoaparátu, jsou-li tam stejné světelné poměry jako u fotografovaného objektu. U fotografií, na kterých jsou zobrazeny i světelné zdroje (noční snímky), tato metoda neřeší problematiku a obvykle „zruší“ světelnou atmosféru.
Čistě bílé pozadí a šedá myš, fotografováno kompaktem automatickou expozicí. Snímek je značně podexponován, proto je pozadí šedé a myš černá (analogie fotky zasněžené plochy nebo nevěsty v bílém).
Stejná situace jako na obr. 3. Před expozicí jsem zaměřil automatický expoziční systém na šedou tabulku a poté jsem exponoval. Tak opravdu fotografovaná scéna vypadala. Myš je mírně přeexponovaná (světlejší) přesně podle předpokladu vyplývajícího z obr. 1.
Zcela černé pozadí a šedá myš. Fotografováno kompaktem automatickou expozicí. Snímek je hodně přeexponován, pozadí je šedé a myš bílá (analogie fotky hromady uhlí nebo ženicha ve smokingu).
Stejná situace jako u obr. 5. Před expozicí jsem zaměřil automatickou expozici na šedou tabulku a pak jsem exponoval. Pozadí i myš je mírně světlejší podle předpokladu z obr. 1, nicméně o mnoho přesnější než bez použití tabulky.
Bílé pozadí šedá myš, fotografováno zrcadlovkou Pentax K10D multisegmentovým měřením expozice. Snímek je podexponován, proto je pozadí šedé a myš černá.
Stejná situace jako u obr. 7. Před expozicí jsem zaměřil expoziční automatiku na šedou tabulku, zaaretoval expozici, odstranil tabulku a exponoval. Pozadí a myš jsou podány podle předpokladu z obr. 2, tj. mírně podexponované.
Černé pozadí šedá myš, fotografováno zrcadlovkou Pentax K10D multisegmentovým měřením expozice. Snímek je podle očekávání přeexponován, proto je pozadí šedé a myš bílá.
Stejná situace jako u obr. 9. Před expozicí jsem zaměřil expoziční automatiku na šedou tabulku, zaaretoval expozici, odstranil tabulku a exponoval. Pozadí a myš jsou podány zcela věrně podle předpokladu z obr. 2.
Pentax K10D multisegmentové měření expozice 1/180 s, F9,5, ISO 100. Velké světlé plochy oblohy a levé části snímku způsobily podexpozici, která se nepříznivě projevila zejména v tmavších partiích snímku na domech a v dolní části na stromech.
Nastavil jsem šedou tabulku tak, aby na ní dopadalo stejné světlo jako na osvětlené části fotografované scény. Bodovou expozici jsem zaměřil na tabulku a zaaretoval expoziční hodnoty 1/125 s, F9,5, ISO 100. Tabulka je stálým používáním na krajích už mírně osahaná, ale měřil jsem v jejím středu.
Stejnými hodnotami (1/125 s, F9,5, ISO 100) jsem exponoval snímek. Je patrné, že je exponován lépe, stíny jsou čitelné a světla přesto nejsou přepálená. Snímku pohledu z balkonu při odpoledním slunci pomohla při stanovení expozice 18% šedá tabulka. Pokud znáte dobře svůj fotoaparát a umíte vyhodnotit fotografovanou scénu, můžete stanovit správnou expozici i jinými způsoby.
Pokračování 2 / 2
Srovnejte barvy pomocí šedé tabulky
Pro správnou reprodukci barev slouží u fotoaparátu funkce vyvážení bílé. Je to proces, který se snaží eliminovat vliv barvy dopadajícího světla na barvu fotografované scény. Náš mozek na základě zkušeností upravuje barvy, které vnímáme. Ví, že bílý list papíru je bílý pod modrou oblohou na slunci i ve stínu, pod mrakem, žárovkou i zářivkou nebo že pleťová barva je pleťovou i pod zeleným košatým stromem a tak nám barvy interpretuje.
O totéž se snaží funkce automatické vyvážení bílé (AWB), ovšem méně úspěšně. Zejména v komplikovanějších situacích výrazně fotoaparátu „pomůžete“, když zaměříte na šedou tabulku. Pak je pro fotoaparát snadné změřit barvu tabulky a celou scénu přepočítat tak, aby tabulku zaznamenal jako šedou. Tak postupujeme při manuálním nastavení bílé, které platí pouze pro měřenou scénu. Pozor na specifickou atmosféru některých fotografií, kterou tímto nastavením „zrušíte“, např. foto u ohně při zapadajícím slunci atd.
Relativní zachování reprodukce barev dopadajícího světla docílíte nastavením vyvážení bílé na denní světlo (slunce). Zaznamenáte tak věrně i světelnou atmosféru.
Podobně jako při určení expozice „ukažte“ fotoaparátu tabulku v režimu manuálního nastavení bílé, pokud jej nabízí. Fotoaparát zjistí barevný nádech a o stejnou hodnotu záběr přepočítá, aby jej eliminoval. Prakticky: buď tabulkou vyplňte celé políčko záběru u hlavního objektu případně na místě se stejným světlem, nebo tabulku umístěte na fotografovanou scénu tak, aby na ní dopadalo stejné světlo jako na objekty scény a dané políčko pro manuální nastavení bílé posunete na pozici šedé tabulky na scéně. Tak stanovíte vyvážení bílé. Po odstranění tabulky naměřenou hodnotou vyvážení bílé exponujete.
Následující obrázky jsou fotografovány dopoledne u moře za jasné, modré oblohy ve stínu hotelu při stejných podmínkách zrcadlovkou Pentax K10D. Expozice: 1/60 s, F11, ISO 200 expoziční automatika bez korekce. Záběry nebyly nijak expozičně korigovány a fotografie nijak upravovány, proto trpí mírnou podexpozicí, ale zato žádnými přepaly ani v barevných kanálech. Za těchto podmínek nám obvykle nabízí lepší přístroje čtyři možnosti vyvážení bílé. Pátá možnost je pomocí konkrétní barevné teploty.
Automatické vyvážení bílé. Přístroj vyváží bílou jak „vidí“ fotografovanou scénu. Protože není dokonalý jako mozek, není dokonalé ani automatické vyvážení bílé v těchto nestandardních podmínkách. Fotografovanou scénu osvětluje téměř výlučně modrá obloha, proto má modrý nádech, a tak ji bez korekce vidí automatika vyvážení bílé.
Vyvážení bílé na „Stín“ (Shade). Používá se při modré obloze, kdy je slunce něčím blokováno. Fotografovanou scénu osvětluje pouze modrá obloha a žluté slunce se na osvětlení podílet nemůže. Z toho logicky plyne, že takovéto osvětlení je silně modré. Nazývá se také „Skylight“. Teplota světla, kterou Pentax v takové situaci předpokládá, je 8 000 K a tu kompenzuje potlačením modré. V našem konkrétním případě však potlačuje modrou příliš, proto je patrný žlutý nádech. Jasná obloha produkuje velký rozsah odstínů modré zejména v závislosti na nadmořské výšce, poloze slunce, roční době, čistotě atmosféry. Přednastavená hodnota kompenzuje pouze jeden z nich.
Vyvážení bílé na „Zataženo“ (Cloudy). Používáme jej v situacích, kdy je obloha pokryta mraky. Fotografovanou scénu osvětluje barva oblohy a slunce smíchaná v mracích. Pentax pro tuto situaci stanovil barevnou teplotu 6 000 K a tu kompenzuje potlačením modré a trochu červené. V našem případě je korekce nedostatečná, proto má fotografie mírný modrozelený nádech. Zamračená obloha má mnoho variant, které ovlivňují barevnou teplotu světla zejména v závislosti na tloušce a hustotě mraků. Nastavení na „Cloudy“ koriguje pouze jednou z těchto variant, jakési „průměrné“ zataženo.
Manuální vyvážení bílé. Fotografovaná scéna je barevně nejpřijatelnější a relativně objektivní. Fotoaparát v této situaci preferuje příjemné, mírně teplejší barvy. Posun k teplým odstínům vnímá člověk lépe než k studeným odstínům pravděpodobně vzhledem k zakódovaným přirozeným zdrojům světla tj. slunce a ohně.
Samozřejmě je možné použít k manuálnímu vyvážení bílé cokoli na scéně, co je barevně neutrální namísto tabulky. Otázkou je, zda je silnice nebo taška na střeše opravdu barevně neutrální a zda je na vhodném místě.
Pokud jsou na scéně různé barvy světel, je nejlepší udělat manuální vyvážení bílé na hlavní objekt. Tato situace nastává zejména v interiéru, kde navíc ovlivní světlo i barva závěsů, nábytku či malby, která se odráží na scénu.
Celkem snadno můžete korigovat barevný nádech v každém lepším fotoeditoru. Máte možnost nechat tabulku na kraji v záběru, podle ní upravit šedou v editoru a pak ji oříznout. Nebo pořídit záběr s tabulkou před hlavním objektem a bezprostředně poté záběr bez tabulky. Pak např. v Photoshopu uložit korekci pomocí kapátek (Úrovně, Křivky) na šedou tabulku a tu použít i na snímek bez tabulky. Tyto poněkud krkolomé úpravy jsou více či méně na úkor kvality obrazu, zejména v JPEG. Místo tabulky lze použít opět barevně neutrální část scény, pokud existuje a pokud je opravdu neutrální, což můžete pouze odhadnout.
Další variantou je fotografovat ve formátu RAW, pokud jej váš přístroj nabízí, kde k žádnému zpracování barevného podání nedochází ve fotoaparátu a odložíte jej při zpracování v PC. Nevýhodou je časová náročnost procesu.
Vyplatí se zařadit do vaší stálé fotografické výbavy šedou tabulku. V této souvislosti platí: za málo peněz hodně muziky.