Pohádka nebo drama? Voda je živel mnoha tváří. Podívejme se, jak poetická dokáže být třeba v době záplav.
Autor dnešní Fotografie týdne se v naší Galerii prezentuje jako Luděk B. Podtitul jeho předposledního experimentu zní „Trochu jiný pohled na povodně.“ A je pravda, že skutečně málokomu z nás se při prvním pohledu na klidnou modravou hladinu, ze které vyrážejí špičky zatopených trav (nebo snad jehliček stromu?), vybaví ničivé záplavy, které spolehlivě změní útulný domov ve zbořeniště plné kalné vody. A pokud je na snímku před námi skutečně povodeň, má autor Fotky týdne skvělé estetické cítění. I tragické věci můžou být z jistého úhlu pohledu krásné.
Na jednu stranu působivá reportáž, na druhou symbolika, abstrakce a špetička náboženství. Koruna z pichlavých trnů sedí ve světlých vlasech kohosi neidentifikovatelného. Někoho, kdo právě teď zažívá pod hladinou skutečné utrpení, možná i boj o život.
Hladina je klidná a náhle to vše vypadá spíše zlověstně – ostré jehličí probodává vodu a obloha nad ní se pomalu zatahuje černými mraky. Skvělým nápadem je osamělý bílý mráček, tedy spíše jeho odraz na hladině. Přitahuje spolehlivě pozornost a dodává snímku další úroveň kontrastu: jemnost a krutost, špinavá voda a bílý oblak, opuštěnost a naděje.
Trnová koruna; foto: Luděk B.
Ačkoli se autor soustředil na téměř obyčejnou scenérii, kterou můžeme s trochou šikovnosti potkat i doma v nádržce na zahradě, jeho fotografie má prostě „šťávu“ a dokáže zaujmout. Kromě zmíněných kontrastů nás jistě do očí praští také plovoucí list v horní polovině fotky. Retušovat, nebo přijmout za součást snímku?
Autor se rozhodl udělat z listu jeden z rozhodujících prvků kompozice. Spolu s bílou skvrnou je to první věc, na které náš pohled ulpí. Věc, která si provokativně ční z čisté a hladké plochy a nutí nás hádat, jaký má zde význam. „List je drahokam vsazený do koruny,“ komentují fotku čtenáři. „Zvláštní prvek, ale správně provokativní.“ Ale rozhodně ne cizí – ve vodě přece plave spousta dalších lístků a smítek, jen se stačí pořádně rozhlédnout...
Taková povodeň je přece i příležitost ke krásnému fotografickému úlovku, přesvědčuje nás Luděk B. pomocí svého experimentálního záběru. Když se zadíváme na zbytek jeho Galerie, musíme uznat, že cit pro poezii všedních dnů mu neschází. Většina jeho tvorby se noří do chladnější barevné škály, fotografie jsou zadumané, klidné i posmutnělé. Barvy jeho světa jsou potlačeny, hlavní roli hrají stíny a nástiny, kontrasty i struktury. Různá přírodní zákoutí jsou v podání tohoto autora prostoupena krásnou podzimní melancholií, i když podzim sám ještě ani pořádně nezačal. Vypadá to tedy, že ty nejlepší kousky se jmenovkou autora na nás ještě čekají.