Minulý týden byl černobíle obyčejný, dnes se ale opět noříme do nekonečných hlubin významů.
Je těžké najít mezi fotografiemi z minulého týdne takovou, která by vás udeřila do očí více, než právě tato. „Právě takhle nějak bych si představoval Fotku týdne,“ souhlasí jeden ze čtenářů v diskusi. Snímek je zařazen do kategorie Zátiší, není na něm příliš mnoho barev ani děje, a přesto dokáže oslovit. Jen škoda, míní návštěvníci, že není k dispozici ve větším rozlišení. Zas jednou tu máme Foto týdne, které je dokonale stylové.
Snažíme se vyfotit obyčejné věci tak, aby byly neobyčejné. Mnoho lidí se snaží spolu s emocemi a krásou vpravit do snímku taky nějaký příběh, odvíjející se na pozadí. Takový, aby nad ním pozorovatel zapřemýšlel. Pak jsou tu také fotky, které jsou spíše abstraktní, než by nám něco popisovaly. Těžko rozhodnout, co je „lepší“. I abstrakce může mít určitou symboliku, která ulpí v myšlenkách a vyvolá v nás emoce. Mezi těmito póly pak leží další nekonkrétní, snivé, náladové momenty. Můžou se líbit – a nemusí.
Bodové hodnocení je naštěstí založeno na chladné a neosobní matematice. A podle bodového hodnocení se vám poslední ze čtvercových kompozic Petera Drančáka líbí. Pravděpodobně to nebude jen díky jeho jménu, i když to už v historii Fotografie týdne nutně muselo několikrát zaznít – jde totiž o autora neobyčejně plodného (a plodícího navíc často skvelé věci).
Fuga Les Dur; foto: Peter Drančák
„FUGA LES DUR“ je vyvedená ve velmi harmonických, příjemných odstínech, je obklopena sympatickým rámečkem a působí jako stránka z podařeného kalendáře s přírodní tematikou. Jistě by mnohým z nás nevadilo mít podobný kalendář na očích. Možná namítnete, že je to prostě jen tráva – ale není úžasná? Kompozice je jednoduchá, jemná, ale dynamická, napříč putují různě široké diagonály a vše doplňuje již zmíněná harmonie barev. Je známé, že modré tóny si se žlutou a oranžovou skvěle rozumí. Proč na tomto principu nepostavit Fotku týdne? Tiše závidíme.
Představovat detailně fotografie tohoto autora by zabralo několik odstavců a navíc je to již zbytečné, protože v rámci Fotky týdne jsme se o nich již mnohokrát zmiňovali. V jeho Galerii se objevují nové kousky pravidelně a celkem často, takže má i určitý okruh fanoušků. Snímky s jeho podpisem bývají jednoduché, ale díky hře s barvami a zvládnuté kompozici se lidem líbí. Je to technicky dokonalé, ale zároveň to má emoce.
„Fuga les dur. Když lesem hudba zní...“ Uklidňující atmosféru ospalého říjnového odpoledne v lese doplňuje autor pomyslnou tichou hudbou. Člověka napadá, že je škoda, že neuvedl také odkaz na odpovídající klavírní sonátu, aby byla relaxace dokonalá. Detail luční trávy už se přece pokoušel vyfotografovat každý, ale je to právě atmosféra, co v tomto případě napomáhá záběru k dokonalosti. Je nehybný, ale přesto cítíme, jak kolem povívá jemný vánek. A les šumí. Tak zní jeho vlastní hudba.