Jste vášniví fotografové a současně turisté nebo vyznavači cyklistiky? Hledáte levné řešení jak své záliby spojit a vše potřebné uložit do batohu na záda?
Pokud vám běžné fotobatohy nedostačují nebo se vám zdají příliš drahé, jednoduše si kupte normální turistický batoh dle vašich představ a podle následujícího návodu si vyrobte prostor pro uložení foto techniky na míru.
Dovolená na kole? Jedině s fotoaparátem!
Před čtyřmi lety se mi splnil sen – dovolená na kole na Korsice. Těšil jsem se, že si středomořskou exotiku nejen vychutnám, ale i vyfotografuji. Protože moje tehdejší foto výbava skýtala filmovou zrcadlovku s battery packem, dva objektivy a jeden blesk, musel jsem řešit kam ji dám, aby mě neomezovala v jízdě. Do brašny na rám kola jsem ji ukládat nechtěl. Předpokládal jsem, že nebudeme jezdit jen po silnicích a otřesy by mohly fotoaparát poškodit. Jako jediné schůdné řešení se mi vyjevilo vše uložit do batohu a pokud možno, nespadnout.
Měl jsem malou brašnu Tamrac Velocity, kam se sice vše vešlo, ale měla jen jeden ramenní popruh a při jízdě na kole měla tendenci padat na stranu. Navíc na Korsiku bylo potřeba převážet i náhradní oblečení, jídlo na jeden den a další drobnosti.
Když prodavač řekne: „Nemáme.“
Kapsy tehdejších originálních fotobatohů stačily leda na mobil a peněženku. Jediný možný kandidát s dostatečným prostorem na proviant neměl dobře řešená záda a o odvětrání se nedalo mluvit. V cyklo sportech jsem zjistil, že cyklistické batohy jsou sice perfektně řešeny pro jízdu na kole, ale jsou velmi úzké a zrcadlovka do nich nevleze.
Nakonec jsem zůstal u svého outdoorového batohu, s kterým jsem chodil na výlety. Měl výborně odvětraná záda, bederní popruh, přední zipové otevírání a vnitřní příčku. Rozhodl jsem se do něj udělat samostatný a vyjímatelný díl se soustavou příček tak, aby optimálně využil vnitřní prostor horní poloviny batohu.
Zde je místo pro poznámku: Před lety jsem nepředpokládal, že o tom někdy budu psát článek. Pořídil jsem minimum dokumentačních fotografií. Proto je většina fotografií v textu dodělávaná až dnes a jen pro účely objasnění postupu.
Tetris z foto výbavy a tvrzeného molitanu
Z čeho vyrobit korpus? V mém tehdejším zaměstnání bylo dostatek výlisků z tvrzeného molitanu od nepotřebných obalů elektroniky. Vybral jsem si co největší díly.
Problém se smrskl na řešení jak foto techniku uspořádat. Vzal jsem papír a tužku a kreslil všechna možná uspořádání tak, aby zabrala co nejméně místa a aby se vlezla do prostoru vymezeného batohem. Z tohoto návrhu pak vznikl celkový vnější rozměr modulu. Musím se přiznat, že tohle byl jediný nákres. Žádný na milimetr přesný plánek jsem neměl. Při samotné realizaci jsem skládal díl k dílu, přikládal objektivy nebo fotoaparát a měřil kolik místa mi ještě zbývá a jak širokou přepážku si mám připravit.
Foto výbava na papíře | Na stole | V obalu
Co vše jsem potřeboval?
Pokud řežete s odporem, tak to smrdí
Menší díly jsem řezal nožem podle pravítka. Tvrzený molitan jde výborně krájet ostrým nožem. Na oblé tvary a dlouhé řezy jsem si udělal tepelnou řezačku. Základem byl odporový drát ze starého fénu. Drát jsem napnul mezi dvě stolařské svěrky uchycené na stole. Drát musel být vodorovný, tj. rovnoběžný s pracovní deskou stolu, aby pláty molitanu byly stejně silné po celé šířce řezu. Na okraje drátu jsem připojil dva vodiče – klasické dráty s izolací.
Před zapojením | Žhavíme
Celek jsem zapojil ke zdroji 6V 2A. Aby nedošlo k poškození zdroje, zapojil jsem do obvodu ampérmetr a sledoval protékající proud. Ten nesměl překročit dva ampéry. Podle fyzikálních zákonů se teplota odporového drátu a proud jím protékající snižuje s jeho délkou. Napájecí vodiče jsem tedy nesměl připojit příliš blízko sebe, abych nepoškodil zdroj a ani příliš daleko, aby řezací drát byl dostatečně žhavý.
Plotny jsem řezal posunem proti rozžhavenému odporovému drátu. Abych nemusel pro každou novou tloušťku materiálu posouvat odporový drát na svěrkách, pokládal jsem na desku stolu různé ploché předměty – obaly od CD, knihy a podobně.
Demonstrace plošného dělení materiálu
Oblé tvary postraních dílů jsem řezal pomocí dvou šablon, které jsem si vystřihl z tvrdého papíru a bambusovými párátky uchytil na kraje polotovaru. Práce to byla rychlá, přesná a poněkud zapáchající.
Příklad řezání oblouků
Jednotlivé díly jsem k sobě lepil chemoprenem a spoje fixoval párátky, takže to vypadlo, že spíš tvořím ježka.
Autentické fotografie
Postupně jsem slepoval jednotlivé díly. Nejdřív záda a dno, pak bočnice a nakonec vnitřní příčky.
Výřez na grip | Maximálně ztenčená příčka mezi objektivy
Po vyjmutí objektivů | Prázný obal
Batoh s fotovýbavou i oblečením | Otevřený batoh | To vše bylo uvnitř
A jedem!
Výsledek sice nevypadal moc esteticky, ale svůj účel splnil. Vnitřní uspořádání bylo řešeno tak, aby pro vyjmutí fotoaparátu stačilo částečné otevření batohu. Výměna objektivu nebo nasazení blesku si žádala rozepnutí postranních karabin a úplné otevření zipu nebo vyjmutí celého modulu. Fotoaparát byl v bezpečí i na šotolinových cestách a tohle řešení se mi osvědčilo. Během celodenní jízdy jsem si stěžoval pouze na váhu batohu.
Vyjmutí obalu v praxi | Na Korsice
Batoh v modifikaci „foto“ jsem pak využil na dalších výletech na kole i pěšky. Molitanový modul sloužil až do doby, kdy jsem si pořídil nový fotoaparát, rodinu a přestal jezdit na kole.
Co mě to stálo?
- několik podvečerů práce a nocí s výpary z chemoprenu
- batoh, ten jsem ale už měl (prodává se stále za 1 300 Kč)
- chemopren 60 Kč
- párátka 20 Kč
- molitany zadarmo
V současnosti je nabídka batohů pro sportovně založené fotografy rozmanitější. Možná bych uvažoval nad Adventure K3L od Naneu Pro. S ohledem na jeho pořizovací cenu bych nejspíš opět skončil u molitanu a lepidla.