Venku je jaro a vy sedíte ve své kanceláři, se všemi těmi krizemi, problémy a černými mraky a možná ani nevidíte, že tam za zdí právě rozkvétá svět v radosti.
Je možné, že mě někteří čtenáři opět obviní z přílišného šíření pathosu. Pokud tedy patříte k těm, kterým se dělá špatně při čtení zdrobnělin a nechcete riskovat svůj chabý zdravotní stav, prosím, ve vlastním zájmu, přeskočte další dva odstavce. Je totiž pravděpodobné, že vám fotka s názvem „Sluníčková“ neudělá dobře.
Tak. Všichni co zůstali jistě ocení, že jsem dnes jako fotografii týdne vybral nádherný portrét z jarní louky. Příjemný, čerstvý a osvěžující, jako když se ráno projdete bosou nohou po trávě. Že už ani nevíte, jak to chutná? Chyba. Koukněte se na fotku dole a alespoň mlhavě snad pocítíte, jak úžasné to může být, když svítí jarní slunce a vy se jen tak vydáte na procházku po louce. Žádný čas vás netlačí, nespěcháte, přišli jste se loudat. Sednete se, rukou pohladíte trávu okolo a vzpomenete si, jak jste jako děti pletli věnce z pampelišek a běhali jako o závod. Rozhlédnete se okolo a už plavete v zeleném moři. Ponoříte se do těch voňavých vln a necháte se unášet. Nad vámi letí mraky a čas, ale vy je necháte plout, ať spěchají, kam chtějí. A když po chvíli vstanete, poděkujete slunci za ten okamžik, že pro vás vykouzlilo tuhle rajskou zahradu a usmějete se na něj.
Sluníčková; foto Miroslava Brázdová (Karmiana)
Jarno – ten krásný pocit jarní radosti a bezstarostnosti jde z téhle fotografie ždímat. Největší zásluhu na tom má patrně výraz úžasně fotogenické mladé slečny, která
dokázala vykouzlit opravdu odzbrojující úsměv. A přitom fotka působí čistě a přirozeně.
I po technické stránce je výtečná. Při ohnisku 165 mm a cloně F4,5 na těch několik metrů je hloubka ostrosti tak akorát, aby výborně „vypíchla“ celou postavu od pozadí i popředí. Záběr je komponován a vyfocen jen kousek nad zemí tak, aby spodní okraj lemovaly květiny – při focení z větší výšky by tento efekt chyběl a byla by to škoda. Příjemné a lehce jarní je barevné vyznění snímku. Barvy nejsou příliš syté a ostré, ale celkově výborně dokreslují poklidnou náladu fotky.
Autorka fotografie Miroslava Brázdová (Karmiana), není uživatelům DIGIarény neznámá a věřím, že každý, kdo se nějakou dobu na webu pochybuje, musel na její fotky narazit. Po nějaké odmlce se do galerie zase vrátila a opět je na co koukat. Její portréty jsou fotografické delikatesy a patří k těm nejlepším, které zdejší galerie může divákovi nabídnout. Autorka se už se několikrát dostala do výběru nejlepších portrétů a její fotky sklízí zasloužený obdiv uživatelů galerie. Je to pro jejich náladu a přirozenost. Mnohé z nich odráží bezstarostnost dětského světa, tak jako dnešní fotografie týdne. I další snímek, vložený minulý týden byl horkým kandidátem na fotku týdne. Tento týden se prostě Karmianě povedl a její v pořadí druhé ocenění Fotografie týdne si jistě zaslouží.
A nám, co takové fotky neumíme, zbývá jediné. Zapamatovat si tuhle fotku a když nám bude špatně tam někde u srdce, vzpomenout si na ni. A pak jít ven, vyzout boty a projít se po trávě. Zastavit se. A usmát se na slunce. A to není vůbec málo.