Ať si vyberete Bretaň jako cíl rodinné dovolené nebo foto-expedice, nezklame vás. Nejzápadnější francouzský poloostrov je plný krásných míst. Pobřeží tvoří písčité pláže i bizardní útesy, které vymodeloval čas a vlny oceánu. Na pevnině najdete mnoho tajemných megalitických staveb a malebná městečka se zachovalou středověkou architekturou. Bretaň je zdrojem mnoha legend. Bájeslovný Ar-goat ve vnitrozemí byl rodištěm krále Artuše, kouzelníka Merlina a víly Viviany. Při večerní procházce po pobřeží, kdy slyšíte pouze vlastní kroky, hvízdání větru a burácení moře, vrhají světla majáků podivné stíny. Někde za nimi možná spatříte elfa, gnóma nebo korrigan.
max. velikost
Ornamenty uvnitř dolmenu, Tumulus na Pierres plates u města Locmariquer.
Nikon F80, Sigma 20 mm F1,8 EX DG Aspherical RF, Fuji Provia
Kdy žil Asterix?
Bretaň, to ale není jen příroda. Jsou to i tamní lidé a jejich kultura. V té je cítit duch ostrovů za kanálem La Mance. Abychom pochopili, proč se Bretaň odlišuje od zbytku Francie, proč bretonština i bretonská hudba zní tak trochu irsky, musíme se podívat do historie. Bretaň bývala osídlena lidmi od pradávna. Podle archeologických nálezů sahá osídlení Bretaně až do paleolitu. Pozdější civilizace po sobě zanechaly pouze vztyčené kamenné stély a my si dnes klademe otazníky jaký měli důvod k tak namáhavé práci. První písemné zprávy o Bretani pocházejí od Římanů. Bretaň byla římskou provincií zvanou Armorica. Samotní Galové po sobě žádné písemnosti nezanechali. Veškeré vědění patřilo druidům, galským kněžím, a ti si jej předávali pouze ústně. Vše, co dnes o Galech víme, víme díky Římanům.
Rozpad římského impéria zapříčinil stažení vojenských jednotek ze všech provincií. V Anglii vypukl mocenský boj mezi kmeny Bretonů a Piktů. Toho využili Anglosasové, kteří snadno obsadili celou Británii i Irsko. Část Bretonů se stáhla do Bretaně.
V roce 1166 připadla Anglii a patřila ji až do začátku 16. století, kdy byla násilně připojena zpět k Francii. Slovo Bretaň pochází od anglického pojmenování Brittany a znamená „Malá Británie“.
Bretonci udržují své tradice a jazyk a podobně jako Korsičané vnímají přidruženost k Francii s nelibostí. Velice dobře si uvědomují ekonomické výhody a nad skutečnou samostatností poloostrova uvažuje jen málokdo. K turistům jsou vstřícní a není to jen pro to, že turistický ruch je jedním z hlavním zdrojem příjmů. Anglicky se v Bretani domluvíte bez problémů.
Co nevynechat?
Památek, přírodních úkazů a jiných cestovatelských lákadel je v Bretani přehršel. Knižní průvodci vás nalákají na nejznámější místa. Na jedny z nejkrásnějších a nejfotogeničtějších vás zavedu i na následujících stranách. Poměrně kvalitním zdrojem inspirací může být také internetová aplikace Google Maps – elektronický atlas zeměkoule tvořený ze satelitních snímků. Turisticky exponovaná místa jsou doslova poseta odkazy na fotografie, která tam pořídili uživatelé internetu.
V Bretani jsem byl dvakrát a pokaždé jsem byl nadšen. Měl jsem to štěstí, že jsem vyzkoušel dva způsoby cestování – automobil a kolo. Při první návštěvě v srpnu 2004 jsem společně s dvěma fotografy cestoval autem a naším cílem bylo vidět a především vyfotografovat nejznámější místa. Díky autu jsme se mohli rychle přesouvat, ale bylo nám dovoleno parkovat pouze na vyhrazených místech. Fotografoval jsem na film a podle toho lehce poznáte snímky z první cesty.
Podruhé jsme s přítelkyní odjeli do Bretaně s cestovní kanceláří v srpnu 2006. Hlavní trasa byla pochopitelně předem daná, ale mezi kempy jsme přejížděli na kolech a bylo čistě na nás, jakou cestu si zvolíme, jaká místa navštívíme a jak dlouho se tam zdržíme. Jízda na kole je asi nejlepší způsob jak poznat krajinu i památky. Silnice jsou úzké, ale řidiči ohleduplní, protože na kole jedoucí Bretonec odbočuje vlevo bez jakéhokoli signálu a zásadně se neohlíží. Fotografie z této cesty jsou pořízeny digitálním fotoaparátem.
Fotografické nádobíčko?
S nadsázkou lze říci, že byste s sebou měli vzít vše, co máte. Rozhodující bude způsob, jakým se budete po Bretani pohybovat. Automobil uveze podstatně víc než vaše záda nebo nosič kola. Na počtu objektivů nešetřete. Širokoúhlá ohniska oceníte v blízkosti menhirů, v interiérech kostelů nebo ve stísněných uličkách měst. Teleobjektiv vám zase naopak přiblíží skalnaté útesy, kroužící racky i vzdálené majáky v moři. Dostatečně stabilní a lehký stativ vám bude oporou při dlouhých časech závěrky v temnotách tumulů a dolmenů. Přechodové filtry srovnají jas oblohy s odraženým světlem od krajiny, polarizační vykreslí mraky a neutrální šedé filtry vykouzlí snové snímky mořských vln. Nezapomeňte na akumulátory a dostatek datového prostoru. Fotografie pravidelně zálohujte, byla by škoda o Bretaň přijít.
Neustálá hrozba deště
I když je Bretaň v letním období poměrně teplá, počasí je nestálé a proměnlivé. Silné větry od moře přináší časté deště. Nebylo výjimkou, že jsme zmokli i třikrát za den. Pokud se probudíte do slunečného dne, je to z fotografického hlediska špatně. Během dopoledne stoupne opar a zhorší se viditelnost. Může se stát, že přijdou i dešťové mraky. Máte-li tu možnost, běžte fotografovat interiéry kostelů nebo si zajděte do kavárny na cidre, což je osvěžující a chmury zahánějící zkvašený mošt. Ranní deštík předznamenává slunečný den s bělostnými mraky na modré obloze. Oblaka se pravděpodobně několikrát stáhnout a vyprší, ale to jen pro to, aby déšť vyčistil vzduch a obloha byla ještě blankytnější.
O obrovském vlivu počasí a světla na výslednou fotografii jsem se přesvědčil při opakované návštěvě Carnacu nebo skalních útesů u města Saint-Guénolé. Krása granitových útesů vynikne ve večerním osvětlení.
max. velikost | max. velikost
Nikon F80, Sigma 28–70 mm F2,8 EX DG Aspherical IF, Fuji Provia | Nikon D200, AF-S Nikkor 18–70mm F3,5–4,5G ED-IF DX
Jak naplánovat trasu?
Při plánování fotovýletu mějte na paměti proměnlivost počasí. Noste deštníky nebo pláštěnky nejen pro sebe, ale i pro své megapixelové (či filmové) miláčky. Mějte vždy v záloze fotografický plán „B“ nebo i „C“ a rozhodujte se až podle počasí. Bretaň není pro cestování autem tak velká a nějaké to euro navíc za projetý benzín vám vynahradí radostný pocit být ve správný čas na správném místě.
Orientace s klasickou mapou je problematická
Mám zkušenost, že i ta největší a nejpodrobnější „plachta“ Bretaně neobsahuje všechny silničky a zkratky. Vyznat se v místních názvech je pro našince velmi složité. Ukazatele jsou dvojjazyčné, každé jméno je uvedeno francouzsky a v bretonštině. Názvy vesnic jsou si velice podobné a nezapamatovatelné. Posuďte sami: Kerguelen, Kergurun, Kerguivit, Kérégart, Kervereret, Kerelec, Kergalec, Kervellec, Keleguer. Bretonci prý cedule otáčejí, aby Francouzi zabloudili. Když jsme cestovali na kolech, ztratili jsme směr i několikrát za den. Používejte satelitní GPS navigaci a snad se neztratíte.
Je libo nocleh?
Pokud vám nevadí ubytování ve vlastních stanech, využijte bohatou síť kempů. Komfortní a čisté sociální vybavení je naprostým standardem. Občas překvapí i velký bazén. Fotografy zajímá především elektrická zásuvka. Pokud se poblíž vašeho stanu zásuvky nenacházejí, určitě je najdeme na sloupcích u stanoviště pro karavany. Nejlevnější formou ubytování je v Camping municipal, což je kemp zřizovaný městy se základním zázemím. Máte-li větší požadavky na komfort, můžete se ubytovat v penzionech nebo hotelích, ale rezervace pokojů často svazují v rozhodování se kam vyrazit.
Klíč k rozpoznání megalitů
Menhir (bretonsky „dlouhý kámen“): vztyčený kámen v krajině. Někdy bývá opracovaný či s vyrytými symboly. Vyskytuje osamoceně nebo ve skupinách, řadách nebo kruzích.
Dolmen (bretonsky „kamenný stůl“): stavba z velkých kamenných bloků postavených na výšku, na kterých jsou umístěny vodorovné kameny, takže vytvářejí jakýsi domeček s chodbou. Dolmeny pravděpodobně sloužili k uložení zesnulých.
Kromlech: seskupení z menhirů do geometrické formace. Může být kruhová nebo hranatá. Nejznámějším příkladem kromlechu je Stonehenge.
Řady (francouzsky alignement): řady mnoha menhirů umístěné v krajině, například u Carnacu
Alee couverte: v severní Bretagni se tak říká chodbě z plochých kamenů složených do obráceného písmene V.
Krásy přírodních menhirů s v ničem nezadají s megality vzniklé lidskou rukou
Pokračování 2 / 2
Krásná i tajemná místa
Starobylé kostely a kalvárie se všemi svatými
Kostely v Bretani jsou jiné než u nás už pro ten fakt, že téměř vždy mají otevřená vrata a nenajdete na nich cedulku „zákaz fotografování“. V klidu si můžete roztáhnout stativ, zkoušet kompozici, a nikdo, ani místní průvodce, se na vás nebude dívat přísně. Ve Francii se staré stavby nerekonstruují, ale restaurují. Vše na co koukáte, má stovky let – mobiliář kostela i červotoči prolezlé trámoví na stropě.
max. velikost
Vyřezaní svatí, červotoči prolezlí
Nikon D200, AF-S Nikkor 18–70mm F3,5–4,5G ED-IF DX
Oltáře přikrývají nebesa z rybářských sítí a na stěnách visí modely plachetnic, protože moře je pro Bretonce vším – zdrojem obživy, života i smrti. V Bretani se říká, že muži se rodí jako námořníci a jejich srdce omývá moře. Ženy za bouří obracely pohledy ke krutému moři a modlili ze za své manžele.
U některých kostelů stojí kalvárie – vysoké mnohoramenné kříže na podstavcích zdobené soškami svatých. Pro vesničany, kteří neuměli číst, byly tyto výjevy z života a utrpení Ježíše Krista biblí i katechizmem. Bretaň má stovky patronů a Bretoncům je úplně jedno, jestli byli svatořečeni Vatikánem. Jejich kompetence souvisejí s problémy běžného života: jeden opatří ženicha, druhý zbaví bolesti břicha a třetí vám pomůže zahnat nudu. Kamenné tvářičky poznamenal čas a obyčejní lidé, kteří byly bezejmenným kameníkům modelem, už dávno odpočívají na hřbitovech.
Právě v malých vesnických kostelech najdete klid a ten pravý fotografický poklad. Nejraději vzpomínám na kapli v Beuzec, která je pozůstatkem mnohem větší katedrály, kostel Notre-Dame de Tronoan s krásnou kalvárií a nakonec kostelík Sainte-Marie du Ménes Hom, v kterém je bohatě zdobený oltář a k jeho prohlídce zní stále stejná hudba, snad hraná smyčcem na pilu.
max. velikost | max. velikost
Interiér kaple v Beuzec | Čelní zeď kaple v Beuzec prozrazuje, že se původně jednalo o mnohem větší stavbu
Nikon D200, AF-S Nikkor 18–70mm F3,5–4,5G ED-IF DX
max. velikost | max. velikost
Kaple v Beuzec s kalvárií | Detail kalvárie
Nikon D200, AF-S Nikkor 18–70mm F3,5–4,5G ED-IF DX
max. velikost | max. velikost
Postavička z kalvárie | Velká kalvárie u kostela Notre-Dame de Tronoan
Nikon D200, AF-S Nikkor 18–70mm F3,5–4,5G ED-IF DX
max. velikost | max. velikost
Interier kostela Sainte-Marie du Ménes Hom | Silueta kostela Sainte-Marie du Ménes Hom s kalvárií
Nikon D200, AF-S Nikkor 18–70mm F3,5–4,5G ED-IF DX
Města která voní palačinkami a mořem
Neopakovatelnou atmosféru mají i bretonská města. Křivolaké uličky s kočičími hlavami, hrázděné domy, jejichž zdi se naklánějí do všech stran jakoby jim někdo šlápl na střechu. V historických centrech jsou ulice lemovány obchůdky se suvenýry, kavárnami i restauracemi. Všude je plno květin.
max. velikost | max. velikost
Pobřeží v Sait Cado | Malířské město Pont-Aven
Nikon D200, AF-S Nikkor 18–70mm F3,5–4,5G ED-IF DX
Kdybych si měl vzpomenout na město, které ve mne zanechalo největší dojem, je to jistě Auray. Jsou města větší a krásnější, ale o těch se dočtete v průvodcích. Byla už noc a my jsme stále jeli autem a hledali místo pro přespání. Zastávku v Auray jsem přijal s nevolí, protože po profoceném dni jsem si nepřál nic jiného, než usnout. Na první pohled nebylo na Auray nic zajímavého.
Když jsme sešli po dlouhých schodech k řece, dočkal jsem se velkého překvapení. Náměstí jak z historického filmu, kamenný most a přístav s nepřehlédnutelnou starou plachetnicí. Všude plno barevných světel, lidí a hudby. Hudba, nebo spíš muzika se linula od mola. Protlačil jsem se davem posluchačů a spatřil to nejbizardnější hudební „těleso, které jsem kdy viděl (a slyšel). Asi dvanáct mladíků v otrhaných košilích zpívalo francouzské odrhovačky. Hráli na kytaru, housle, harmoniku, ale i valchu, plechový kbelík a kastroly. Neuvěřitelná pastva pro oči i uši, i když francouzsky nerozumí ani „ň“. Moje únava zůstala zapomenuta v autě, stejně jako stativ. Tohle stejně nešlo zaznamenat na sebecitlivější film.
max. velikost | max. velikost
Noční ulička v Auray | Tatáž ulička za denního světla
Nikon F80, Sigma 28–70 mm F2,8 EX DG ASPHERICAL IF, Fuji Provia | Nikon D200, Nikkor 18-70mm f/3.5-4.5G ED-IF AF-S DX
Když kluci dohráli, potloukali jsme se náměstím. Potkali jsme tři opilé pány. Jeden z nich uměl anglicky, a tak nám mohl sdělit, co měl na srdci: „Tohle si budete už na vždy pamatovat. Tady v Auray jste potkali mne a tyhle dvě nuly.“ A měl pravdu.
Auray jsem navštívil ještě jednou, po pár letech a časně z rána. Přístav byl tichý a prázdný. Místo hudby jen křik racků a rachot popeláři vysypávaných odpadků. Kouzlo z Auray zůstalo jen v mé hlavě.
max. velikost | max. velikost
Kamenný most v přístavu v Auray | Vraky lodí v Camaret
Nikon D200, Nikkor 18-70mm f/3.5-4.5G ED-IF AF-S DX
Zázračný ostrov
Le Mont-Saint-Michel, tento zázrak gotiky, katedrála na ostrově ležícím na rozhraní Bretaně a Normandie, patří k povinným cílům. Jste-li už v Bretani a vidíte pohlednice Le Mont-Saint-Michel na panelech před obchody se suvenýry, těšíte se, že tohle místo bude zlatým fotografickým hřebem vaší cesty. Opak je pravdou. Davy lidí tísnící se v uličkách, kýčovité suvenýry a všudypřítomný shon vám dokonale zkazí náladu.
max. velikost | max. velikost
Blížíme se k ostrovu Le Mont st Michel | Novodobí poutníci k Hoře svatého Michala
Nikon D200, AF-S Nikkor 18–70mm F3,5–4,5G ED-IF DX
max. velikost | max. velikost | max. velikost
Svatý Michal – patron ostrova | Klenba katedrály | Z původního mobiliáře nezůstalo vůbec nic
Nikon D200, AF-S Nikkor 18–70mm F3,5–4,5G ED-IF DX
Není místa, které byste si přáli vyfotit a kde by nestál aspoň jeden nechápající turista. A tak vám zbývá jediné – smířit se s faktem, že takové záběry jako jste viděli na pohlednicích, prostě mít nebudete. Přesto je Hora svatého Michala nezapomenutelným místem.
max. velikost | max. velikost
Obloha patří jen ptákům | Tlačenice v uličkách Le Mont st Michel
Nikon D200, AF-S Nikkor 18–70mm F3,5–4,5G ED-IF DX
Svítání nad největším menhirovým polem u města Carnac
Ke kamenným řadám poblíž města Carnac jsme přijeli za tmy. Unaveni cestou jsme zvládli akorát rozbalit spacáky, ustlat si pod borovicemi a nastavit budík na šestou ranní. Předpověď počasí na ráno byla nejistá. V pět padesát devět nás neprobudilo pípání budíku, ale záblesk a ohlušující rána přicházející bouřky. V momentě jsem byl na nohou. Naštěstí to byl jediný rozmar počasí a na východě skrz mraky vylezlo slunce. Kamenné řady byly zahaleny v oparu a mraky se barvily dočervena. Liduprázdno. Ranní kouzlo mizelo až příliš rychle a mlha se vytratila. Nízké slunce zvýraznilo strukturu balvanů a rozsvítilo fialové květy vřesů. Obcházeli jsme mehirové řady za častých zastávek na fotografování. Oblast se pomalu zaplnila turisty.
Asi deset tisíc balvanů do pravidelných řad a přímých linií vztyčili lidé před sedmi tisíci lety. Jedná se o stavbu starší než Stonehenge. V průběhu věků byla několikakilometrová řada přerušena cestami a poli. Neporušené úseky, které zbyly, se nazývají Alignements (řady) du Ménec, Alignements de Kermario a Alignements de Kerlescan a před turisty je chrání plot. Podíváte-li se na staré fotografie otevřeného Carnacu, uvidíte majestátné kameny čnící z udusané hlíny od tisíců párů bot. Díky oplocení se mezi menhiry vrátila původní vegetace – fialové vřesy a žlutozelené kapradiny. Plot je naštěstí nevysoký, a pokud chcete fotografovat z podhledu, objektiv prostrčíte dostatečně širokými oky.
max. velikost | max. velikost
Menhiry v Carnacu | Dolnen na okraji kamenných polí v Carnacu
Nikon F80, Sigma 20 mm F1,8 EX DG Aspherical RF, Fuji Provia, neutrální přechodový filtr Cokin
Najít takový záběr, který nebudou narušovat všudypřítomní turisté u plotu, silnice s parkujícími auty nebo budovy, je složité. Doporučuji navštívit Carnac za svítání, nejen kvůli dobrému světlu, ale také pro liduprázdnost.
max. velikost
Fotografické orgie v Carnacu
Nikon F80, Sigma 70–300 mm F4,0–5,6 APO DG Macro, Fuji Provia
Objev na každém kroku
Nedaleko řady menhirů Alignements du Ménec můžete nalézt tři zajímavé objekty. Prvním z nich je vyhlídka z ruiny větrného mlýna. Z jeho ochozu vynikne rozsáhlost megalitické stavby. V hledáčku fotoaparátu jsem kromě řad viděl i silnici s auty a jeden dům, a tak jsem raději nefotografoval a jen se kochal. Druhým prehistorickým objektem je tumulus Kercado. Najdete jej na soukromém pozemku stejnojmenného zámečku. Naštěstí je volně přístupný za symbolické vstupné. Uvnitř se vám bude hodit baterka. Podle torza vypínače u vchodu byl tumulus kdysi elektrifikován, ale dnes je uvnitř tma jako v hrobě. Třetím zajímavým objektem je obrovský menhir Le Géant du Manio.
max. velikost | max. velikost
Tumulus Kercado | Menhir Le Géant du Manio
Nikon D200, AF-S Nikkor 18–70mm F3,5–4,5G ED-IF DX | Nikon F80, Sigma 20 mm F1,8 EX DG Aspherical RF, Fuji Provia, neutrální přechodový filtr Cokin
Prapraskanzen v Locmariaquer
Největší menhir Grand Menhir Brisé (Velký rozlomený menhir) najdete v několika kusech povalený na zemi u města Locmariquer. Jeho původní výška byla dvacet metrů a hmotnost 280 tun. Nachází se ve společnosti dvou zrekonstruovaných tumulů Table des Marchand (Stůl obchodníků) a Er Grah (Vílí kámen) a za prohlídku se platí. Po upravené cestě obejde celý areál. Do tumulu Er Grah je možno vejít, a tak toho využijte. Sluneční paprsky neproniknou dovnitř a drží se u vchodu. Vaše oči si nejdřív musí přivyknout na tak náhlý úbytek světla – budete se nacházet v naprosté tmě. Teprve po čase se odhalí nejen základové balvany, ale i ornamenty na nich vyryté. Stísněnost malého prostoru a kamenné sevření vás obrovskou vahou sráží k zemi.
max. velikost | max. velikost | max. velikost
Čtyři kusy Grand Menhir Brisé | Tumulus Er Grah | Chodba uvnitř tumulu
Nikon F80, Sigma 20 mm F1,8 EX DG Aspherical RF, Fuji Provia, neutrální přechodový filtr Cokin
Tumulem skrz na skrz
Upravené okolí památek a chození po vyznačených cestách není pro fotografa to pravé. Jeho srdce prahne po divokosti a jedinečnosti, byť ve skromnějším provedení. Přesně tohle nalezne na mořském pobřeží u města Locmariquer. Tumulus v místě Pierres plates je částečně zavalen písečnými dunami. Jeho vchod střeží pouze rozpraskaný menhir. K centrální hrobce vede několik metrů dlouhá chodba. Skulinami mezi kameny pronikají paprsky slunce a na kamenech se zjevují ornamenty. Věřím, že na tomto místě strávíte fotografováním několik hodin. Pokud máte vše zdokumentováno, není lepší chvíle na koupel v moři. Do modrých vln je to jen pár desítek metrů.
max. velikost | max. velikost
Dolmen a menhir na Pierres plates
Nikon F80, Sigma 20 mm F1,8 EX DG Aspherical RF, Fuji Provia
max. velikost
K moři je to kousek
Nikon F80, Sigma 20 mm F1,8 EX DG Aspherical RF, Fuji Provia
Volně přístupné menhiry Alignements de Kerzerho
Chcete menhiry bez plotů a zábran a chcete jich hodně? Zajeďte si k městečku Erdeven. Z Carnacu je to necelých deset kilometrů. Zdejší kamenné pole se jmenuje Alignements de Kerzerho a najdete jej kousek od hlavní silnice. Sice není tak rozsáhlé jako to carnacké, ale kameny jsou stejně velké. Můžete si je osahat, opřít se o ně nebo je obejmout a očekávat dávnověkou energii. Alignements de Kerzerho nabízejí fotografovi naprosto jiný potenciál vyplývající z detailního přiblížení a variability kompozice. Mezi menhiry jsou ostrůvky keřů a téměř celý horizont končí stromy. Krom turistů tam nejsou žádné rušivé prvky. Proto opět doporučuji ranní návštěvu.
max. velikost | max. velikost | max. velikost
Řady menhirů Alignements de Kerzerho | Solitérní menhir | Řady menhirů Alignements de Kerzerho
Nikon D200, Nikkor 18-70mm f/3.5-4.5G ED-IF AF-S DX
Pointe du Raz a dál je už jen voda
Nejzápadnější cíp pevniny kraje Finistérre (konec světa) Pointe du Raz a sousední Pointe du Van je hojně navštěvovaný turisty. Spolu s Carmacem a Le Mont-Saint-Michel patří k bretonským „mekám“.
max. velikost | max. velikost | max. velikost
Kaple na Pointe du Van | Poslední kousek duhy | Výhled na Pointe du Raz z Pointe du Van
Nikon D200, AF-S Nikkor 18–70mm F3,5–4,5G ED-IF DX | Nikon F80, Sigma 20 mm F1,8 EX DG Aspherical RF, Fuji Provia
Vzpomínám si velice přesně na mou první návštěvu Konce světa. Ten den se měl splnit můj sen – vidět západ slunce nad Atlantikem. Bylo nádherné počasí a my se na předchozím místě zdrželi fotografováním víc než jsme chtěli. Uháněli jsme po silnici jak nejrychleji to šlo. Slunce se již sklánělo k obzoru a říkalo nám: „Pánové, to nestihnete.“ Jeli jsme neustále za ním a netrpělivě se rozhlíželi střídavě napravo i nalevo doufajíc, že konečně uvidíme moře.
Z parkoviště je to na útesy ještě několik kilometrů chůze. Slunce na nás nečekalo a zapadlo. Byli jsme jediní, kdo šel k moři za purpurovým obzorem. Proti dám šly davy lidí. Na jejich spokojených tvářích jsme četli, že dnes to stálo za to. Obzvláště rozzářeni byli fotografové. Za chůze koukali na displeje digitálů div že nezakopli. Chtělo se mi brečet nebo aspoň nahlas nadávat.
Soumrak na Pointe du Raz měl také své kouzlo. Nebylo to o fotografování, ale o osobním prožitku a o společném završení cesty s dvěma fotografy a velkými přáteli. Kameny ještě hřály, ale od moře foukal studený vítr. Otevřeli jsme si láhev vína a vychutnávali ty okamžiky. Na tmavě modrém obzoru svítily majáky, do burácení příboje zněly táhlé zvuky sirén lodí bojujících s proudy vod kanálu La Manche.
max. velikost | max. velikost
Výhled z Pointe du Raz po západu slunce | Výhled za dne
Nikon F80, Sigma 28–70 mm F2,8 EX DG Aspherical IF, Fuji Provia | Nikon D200, AF-S Nikkor 18–70mm F3,5–4,5G ED-IF DX
Zkrácená verze článku byla publikována v časopise DIGIfoto 5/2009.
