Začněme, jak říkají staří římané, ab ovo (od vejce) neboli od úplného počátku. Najdete na něm , který na podzim roku 2008 přinesl svým uživatelům nejen vynikající kvalitu fotografií, ale také možnost natáčet video v rozlišení 720p.
Dalším kvalitativním skokem byl , který dokázal svým uživatelům nabídnout Full HD video v mnohem lepší kvalitě. Ale to už jsme téměř v současnosti. Prakticky všechny nejnovější modely digitálních zrcadlovek si s videem rozumí velmi dobře.
Požadavky na paměť a kvalita záznamu
Z přehledu vlastností videa na DSLR a SLT je zřejmé, že nejkvalitnější video, které ze zrcadlovek můžete získat, je uloženo ve Full HD rozlišení (1080p nebo též 1920 × 1080 bodů neprokládaně), ve formátu MOV (QuickTime). Pro kompresi videa je použit kodek H.264 a datový tok 44 Mbps (megabitů za sekundu). To v porovnání s amatérskými videokamerami vůbec není špatné. Například vynikající amatérská mini-DV videokamera Canon HV40 si vystačí s formátem 1080i (1920 × 1080 prokládaně) a maximálním datovým tokem 25 Mbps.
V porovnání s profesionálními videokamerami (1080p, MPEG-2, datovým tok 50 Mbps) zrcadlovky sice nezvítězí, ale kvalitou záznamu se k nim dost přibližují. Ovšem něco za něco. Datový tok 44 Mbps můžeme přepočítat na 5,5 MB/s, případně 330 MB/min. Pro natáčení videa proto budeme potřebovat paměťovou kartu nejméně typu class 6 a pro jeho zpracování dostatečně výkonný počítač. Na 16GB kartu se přitom vejde zhruba 44 minut videa.
Přestože v oblasti videa donedávna dominovaly přístroje od společnosti Canon, nové typy zrcadlovek od Nikonu (D3100, D5100 a D7000) s nimi začínají srovnávat krok. Náročnější uživatelé ale musí zvážit, zda jejich kýžený fotoparát podporuje v nejvyšším rozlišení jimi požadovanou snímkovou frekvenci. V této oblasti Canony ještě úplně vedení neztratily. Dokáží při 1080p podporovat nejen 24 snímků za sekundu (frames per second – fps), odpovídající rychlosti promítání filmu v kinech, ale také snímkovou frekvenci 25 fps odpovídající televizní normě PAL nebo 30 fps, odpovídající televizní normě NTSC.
Větší senzor a výhody objektivů
Dalším argumentem pro natáčení videa digitálními zrcadlovkami může být velikost jejich snímacího čipu. Například v zrcadlovkách Canon najdeme APS-C senzor o rozměrech 22,3 × 14,9 mm. Videokamery bývají na rozdíl od zrcadlovek opatřovány poměrně malými snímači 1/4“ až 2/3“. Vezměme opět pro porovnání kameru Canon HV40, respektive její snímač o rozměru 1/2,7“.
Velikost senzoru DSLR vůči tříčipové videokameře
Výrazně větší snímač digitálních zrcadlovek nejen že produkuje méně šumu, ale při použití vysoce světelných objektivů umožní tvůrčí práci s hloubkou ostrosti. Tím jsme se dostali k další podstatné výhodě zrcadlovek. Na rozdíl od amatérských videokamer nejsou odkázány na jeden širokorozsahový zoom a mohou používat celou řadu objektivů s různými vlastnostmi. Díky dosažení menší hloubky ostrosti se vzhled jimi natočeného záznamu přibližuje vzhledu obrazu natočeného na běžný kinofilm.
Z tohoto úhlu pohledu zrcadlovky překvapivě poráží nejen amatérské, ale také profesionální videokamery, které jsou v naprosté většině vybaveny třemi malými snímací čipy o úhlopříčce kolem 1/3“. Příležitostní rodinní kameramani menší hloubku ostrosti pravděpodobně příliš neocení. Skvěle ale poslouží těm, kteří zrcadlovku využijí při tvorbě vlastních pořadů a filmů.
Zaostřování je problém
Malá hloubka ostrosti klade mnohem vyšší nároky na přesnost a rychlost zaostřování. A právě v zaostřování mají digitální zrcadlovky tradiční konstrukce při natáčení videa hodně co zlepšovat. Zkusme se podívat na to, proč je tomu tak.
Princip fotografování přes DSLR
V režimu snímání fotografií odráží polopropustné zrcátko nejen obraz do hledáčku, ale také nechá část světla dopadnout na pomocné zrcátko (2), které ho odrazí na senzor automatického zaostřování (3). Až v okamžiku stisku spouště se zrcátka na okamžik sklopí a otevře se závěrka (4), která pustí světlo na snímací čip.
Při natáčení videa, stejně jako při živém náhledu (Live view) je zrcátko trvale sklopené a světlo dopadá přímo snímací čip. Senzor automatického zaostřování, který umožňuje velmi přesné a rychlé zaostření (na principu dálkoměru) je v tomto případě zcela mimo hru stejně jako optický hledáček.
Zaostřování při práci se živým náhledem a při snímání videa je proto u současných zrcadlovek realizováno pomocí hlavního snímače a je založeno podobně jako u mnoha kompaktních fotoaparátů na vyhodnocování kontrastu obrazu. To je oproti použití specializovaného senzoru výrazně pomalejší, a navíc má tendenci k zákmitům. V praxi proces zaostření vypadá tak, že objektiv chvíli „hledá“ správné zaostření pomocí posuvu vpřed a vzad. Následující ukázka byla natočena pomocí Canonu 60D, který byl záměrně vybaven pomalu a hlučně zaostřujícím objektivem Canon EF 50/1,8 II.
Není divu, že například , , , a mnoho dalších v průběhu natáčení videa spoléhají pouze na manuální zaostřování. Proto u nich nezbývá než přesně zaostřit před spuštěním snímání videa a v jeho průběhu zaostření neměnit nebo doostřovat ručně pomocí náhledu na displeji.
Se zaostřováním pomocí kontrastu obrazu na hlavním snímači se setkáte zhruba u poloviny všech současných zrcadlovek tradiční konstrukce (např. , , , , , a ). Ovšem praktická použitelnost není stejná.
V případě Nikonů D3100, D5100 a D7000 si výrobce věří natolik, že je obdařil režimem neustálého přeostřování i v průběhu natáčení videa (AF-F/Full-time servo AF). V porovnání s Canony 600D, 60D, 7D, které přeostřují na stisk tlačítka, proto práce s nimi působí komfortnějším dojmem.
Uvedená výhoda na straně modelů od Nikonu má praktický přínos pouze v případě použití objektivů s rychlým a tiše pracujícím ultrazvukovým pohonem. Popsanými potížemi se zaostřováním netrpí v současnosti pouze přístroje s elektronickým hledáčkem (např. Sony Alfa 33, Alfa 55 a ).
Pokračování 2 / 2
KAPITOLA 2 - Potíže s ergonomií a omezením paměti
V ergonomii vedou videokamery
Tvar videokamer výrobci po léta zdokonalovali až do jeho do současné podoby. Naproti tomu je tvar digitálních zrcadlovek navržen tak, aby co nejlépe vyhovoval fotografování s hledáčkem u oka. Snímat video pomocí náhledu na displeji se zhruba kilogram těžkým fotoaparátem v natažených rukou bez roztřesení obrazu pravděpodobně nezvládnete.
Proto výrobci opatřují novější modely zrcadlovek například Canon 60D, Canon 600D a Nikon D5100 výklopným displejem, díky němuž se pohodlí při natáčení videa přece jen o něco více přibližuje tomu, na co jsme zvyklí u malých ručních kamer. Pro usnadnění zaostřování nabízí několik výrobců pomocné hledáčky (např. Z-Finder od společnosti Zacuto nebo HoodLoupe od společnosti Hoodman), které se dají přimontovat zezadu na displej, díky čemuž umožňují držet fotoaparát u oka podobně jako videokameru. Dále se dají pořídit stabilizační a opěrné systémy, do nichž je možné zrcadlovky upnout a získat jejich výrazně stabilnější držení. Chtěl bych poznamenat, že dosud nepřekonaným pomocníkem zůstává obyčejný třínohý stativ.
Otázku nedostatečné ergonomie se někteří výrobci pokusili vyřešit zkřížením digitálního fotoaparátu a videokamery. Z tohoto spojení vznikly velice zajímavé přístroje, jejichž snímací část a také bajonet pro připojení objektivů odpovídají digitálním fotoaparátům, přičemž jejich těla a částečně také ovládací prvky jsou jednoznačně kamerové. Jmenujme například amatérům určenou kameru Sony NEX-VG10, založenou na systému NEX nebo profesionálněji laděnou Panasonic AG-AF101E, založenou na systému Micro 4/3. Ale to už jsme mimo téma tohoto textu.
4GB prokletí
Následující problém se kromě fotoaparátů týká také videokamer ukládajících záznam na paměťové karty. Kapacita karty není jediným limitujícím faktorem pro délku souvisle natočeného videa. I při dostatečně rychlé kartě (Class 6) narazíme na další omezení, které pro nás připravil zatím nejrozšířenější souborový systém FAT32. Maximální velikost souboru je u něj pevně daná a je omezena na 4 GB, což znamená, že např. Canon 60D může v jednom kuse natočit cca 12 minut videa a totéž platí platí pro ostatní přístroje se srovnatelným datovým tokem.
Přístroje s nižším datovým tokem jsou na tom lépe, třeba Sony Alfa 33 dokáže natočit asi 30 minut souvislého videa. Ovšem opět platí něco za něco. Nižší datový tok znamená vyšší kompresi videa, která vede ke zhoršení kvality obrazu, případně k nutnosti snížit jeho rozlišení nebo snímkovou frekvenci. Zkušený kameraman se pousměje a pomyslí si, že dvanáctiminutové záběry pořizuje jen naprostý začátečník. Ale co takhle amatérský záznam fotbalového zápasu nebo školní besídky? Proto budou mít rodinní kameramani dilema. Dát přednost přístroji s nižším datovým tokem (a horším obrazem) nebo si muset pamatovat na včasné rozdělení záběrů.
Řešením by měly být přístroje s podporou paměťových karet SDXC nebo Compact Flash formátovaných souborovým systémem exFAT, který uvedené omezení nemá. Bohužel výrobci zatím maximální délku jednoho záběru i u těchto přístrojů omezují na 10 až 30 minut. Toto omezení dokáže překonat pouze instalace alternativního firmwaru Magic Latern (pouze pro přístroje značky Canon), který délku videa prodlouží až na hranice možností paměťové karty. Ovšem v takovém případě se můžete seznámit s dalším problémem, kterým je přehřívání zrcadlovky.
Přehřívání fotoaparátu
Projevuje se i při použití standardního firmwaru, ale většinou pouze v opravdu nepříznivých podmínkách, třeba venku za horkého letního dne, kdy na přístroj natáčející video necháte pražit slunce.
Testy potvrzují, že za běžné pokojové teploty se Canon 550D nepřehřeje ani po hodině natáčení přerušovaného pouze zastavením a spuštěním záběru nebo výměnou paměťové karty. Canon 60D a 7D se vám za stejných podmínek nepodaří přehřát ani po pěti hodinách stejného provozu. S problémem přehřívání se tedy spíše setkáte u jiných přístrojů. Například Sony Alfa 33 a také Alfa 55 zvládnou za stejných podmínek při zapnuté stabilizaci natáčet pouze kolem 10 minut. Jakmile stabilizaci vypnete, čas do přehřátí se prodlouží na zhruba půl hodiny.
Deformace obrazu aneb Rolling Shutter
Posledním problém, kterým trpí digitální zrcadlovky a také kamery postavené na snímacích senzorech typu CMOS se jmenuje Rolling Shutter. Je známý též jako line scan (přesný český ekvivalent pravděpodobně neexistuje) a projevuje se deformací obrazu u objektů, které jsou v rychlém relativním pohybu vůči kameře.
Svislé linie se záhadně zešikmují nebo je obraz roztřesený (jello effect). Vzhledem k tomu, že se problém projevuje především při rychlém panorámování, švencích a u velmi rychle se pohybujících objektů, potrápí především kameramany, kteří zrcadlovku používají k tvůrčí práci.
Problém zvaný Rolling Shutter, aneb zešikmení linií při rychlém pohybu
Na závěr nezbývá než dodat to, co vám již jistě vyplynulo z celého textu. Používání digitálních zrcadlovek k natáčení videa má nejen spoustu výhod, ale také velké množství záporů. Proto s nimi budou někteří uživatelé spokojeni a jiní zůstanou věrni videokamerám. Příště se podíváme na porovnání několika přístrojů v praxi a pokusíme se vybrat nejvhodnější z nich pro různé skupiny uživatelů.