Život může být jako stále se točící kolotoč. Ale co se s ním stane, když se otáčet přestane? František Vrba nabízí netradiční paralelu mezi srdcem a kolotočem.
Je zajímá sledovat, jak srdce vnímají různé kulturní světy. Pro nás středoevropany je přirozené jej vnímat jako symbol lásky a emocí. Máme před sebou poměrně jasné rozdělení rozumu, který spojujeme s mozkem a emocionálního srdce. Pro obyvatele Ruska je ale pojem srdce mnohem komplexnější – je to místo, kde přebývá duše. Je středem člověka, tím, co ho dělá bytím. Pro kultury latinské Ameriky pak bylo srdce symbolem síly a života. Sníst srdce protivníka znamenalo získat jeho sílu a moc.
Ač se na první pohled mohlo jevit srdce jako symbol veskrze jednoduchý, ukazuje se, že tomu tak není a že každý kulturní okruh má své vlastní specifické vnímání jeho obsahu. Je-li samo slovo symbol odvozené od συμ-βάλλειν – tedy spojovat, v tomto případě to rozhodně neplatí doslova. Bylo zvykem, že rozlomená pečeť se používala jako autorizační klíč, spojení dvou polovin byla navrácena jednota znaku, jeho plnost. V tomto slova smyslu by jistě bylo zajímavé hledat onu plnost pojmu srdce – v medicíně, filosofii, religionistice, lingvistice, filologii nebo filosofii.
Fotografie týdne, která je před námi nese jednoduchý a výstižný název Kolotoč a jejím autorem je František Vrba. Jedná se na ilustraci stejnojmenné písně Jaroslava Svobody ze skupiny Traband, kde základem je paralela mezi kolotočem – symbolem života, zábavy, nekonečného koloběhu a možná také bezstarostného užívání si a srdcem. Jistě není bez zajímavosti, že autor textu písně nabízí slovní spojení, ve kterém odděluje duši a srdce od sebe.
Vyrvi si srdce, vyrvi si z těla
Z nešťastný lásky do vody skoč
Duše ti někam uletěla
Porouchal se kolotoč
Kolotoč (foto: František Vrba)
V netradičním barevném zpracování nabízí zajímavé spojení melancholie s kolotočem a postavou dětsky radostné princezny. Celková kompozice pak působí paradoxním až překvapujícím dojmem. Snímek je jinak výborně zpracován a svojí neotřelostí si jistě zaslouží pozornost oka diváka.
GPS (foto: Paklik)
Člověk se může často poměrně snadno ztratit i v okolí zářivě jasný lamp. Propadne přesvědčení, že neukazují směr a nikam jej smysluplně nevedou. Tak jako dívka na snímku GPS od Paklíka.
Pták Ohnivák (foto: EMeT)
EMeT nabízí pohled na zajímavé propojení křivek a barev v ne zcela běžném pohledu. Čisté linky jsou „kaženy“ drobnými nepatřičnostmi, které snímek od funkcionalistické přesnosti posouvají do podstatně ležérnější polohy. A když se k mírně abstraktnímu snímku připojí neobvyklý název – Pták Ohnivák, vzniká snímek, na který se dá dívat poměrně dlouho.
O vzpomínkách (foto: 77radeRK)
Jedním z největších současných filosofických problémů je povaha našeho vědomí. Jak je možné spojit mysl s hmotným světem, aniž by byly porušeny základní přírodní zákony? Modelů je celá řada, ale žádný z nich není možné považovat za uspokojivý. Přesto je možné alespoň uměním o částech vědomí vypovídat. Tak jako 77radeRK na snímku O vzpomínkách.
Za světlem (foto: Jokr7)
A na závěr ještě jedno nepříliš obvyklé lampové angažmá na snímku Za světlem v podání Jokr7.