Vítězem World Press Photo 2012 je arabská pieta: bolest a soucit

Zveřejnění vítězných fotografií pravidelně doprovází diskuze o tom, kde začínají a končí hranice novinářské a lidské etiky. Soutěž World Press Photo je chápána jako zrcadlo, které do značné míry tyto meze reflektuje, ne-li formuje.

Stále znovu bývá kritizována brutalita a surovost některých zachycených scén, především jejich prvoplánová snaha šokovat. Stačí si připomenout pár vítězných snímků z minulého ročníku: vzduchem letící hořící sebevrah, naturalistické obrazy obětí haitského zemětřesení, toreador napadený býkem, hlava oddělená od těla válející se na prašné silnici v Mexiku, a v neposlední řadě loňská vítězná fotografie – portrét znetvořené arabské ženy.

I když se jedná o drastické výjevy, nelze jim po prvotním odporu upřít estetické hodnoty. Právě tato kombinace je pramenem působivosti většiny finálových fotografií, která může být – někdy a pro někoho – doslova hypnotizující.

Humanita především

Výběr vítězného snímku za rok 2011 je v porovnání s loňskými určitým a pro mne příjemným překvapením. Zvolená fotografie totiž překračuje nejen mantinely soutěžních kategorií, ale i časoprostorové a ideologické souřadnice. Obraz muže a ženy, jeho matky, je totiž nadčasový a bude fungovat i bez znalostí historického kontextu.

Vítězná fotografie World Press Photo 2012. Samuel Aranda: Žena držící muže zraněného během protestů proti jemenskému prezidentovi v hlavním městě Saná

Symbolická výpověď snímku, kterou podporuje i anonymita obou aktérů, kteří mají skryté tváře, je jasná. Obzvláště západnímu křesťanskému světu. Mariánská pieta – matka držící umučeného syna – v něm působí jako esence bolesti a soucitu. Lidskost tohoto momentu zachyceného mezi bujícím násilím během tzv. arabského jara byla podle poroty hlavním důvodem, proč byl snímek vybrán jako absolutního vítěz tohoto ročníku.

Porotkyně Nina Bermanová k tomu dodává: „V západním zpravodajství se jen málokdy setkáme s podobným, tolik intimním zobrazením arabské, zahalené ženy. Je to, jakoby se všechny události arabského jara sbíhaly do tohoto jediného momentu, do chvíle jako je tahle.“

Historie dalšího roku v obrazech

Přestože porotci při výběru vítězných snímků nezapomněli na žádnou z důležitých světových událostí, kterých jsme byli v minulém roce svědky, se syrovostí a drastičností obrazu se mezi finálovými snímky setkáme ojediněle. Pouze v rámci sérií. Fotografie zlynčovaného diktátora Kaddáfího je například funkčně – coby výmluvná pointa – zařazena na konec reportážní sady nazvané Bitva za Libyi (Rémi Ochlik, 1. cena v kategorii Zprávy/série).

Alex Majoli: Reakce demonstrantů na náměstí Tahrir po Mubarakově odmítnutí odchodu z funkce prezidenta (1. cena v kategorii Zprávy)

Yuri Kozyrev: Rebelové v Ras Lanufu. Obraz z bojů povstalců proti přívržencům libyjského diktátora Muammara Kaddáfího (1. cena v kategorii Aktuality)

Niclas Hammarström: Utoya. Fotografie je součástí série. Bez znalosti kontextu bychom stěží pochopili její poselství. (2. cena v kategorii Aktuality/série)

Vlna tsunami připlavila mezi finalisty několik japonských fotografů. První místo v kategorii Lidé a události získal zcela zaslouženě Yasuyoshi Chiba. Jeho barevnou sérii znázorňující následky obří přílivové vlny lze označit jako jakési obrazové haiku. Chaos zbořeniště členěný barevnými akcenty a významovými kontrasty má poetický potenciál: uprostřed trosek rozkvétá japonská sakura.

Paolo Pellegrin: Následky tsunami. (2. cena v kategorii Zprávy/série)

Yasuyoshi Chiba: Následky tsunami. (1. cena v kategorii Lidé a události/série)

Smrt, drogy, pytlačení

Letošní ročník opět potvrdil, že se autoři nebojí jít za svým tvůrčím záměrem třebas i na úkor technické preciznosti. Na vítězných snímcích se nejednou setkáme s digitálním šumem či pohybovou neostrostí. Primární je výpověď, síla okamžiku.

Na těchto principech je postaven dokument Never Let You Go od mladého argentinského fotografa Alejandra Kirchuka (24 let). Zachycuje poslední měsíce společného života manželů Marca (89) a Moniky (87). Poté, co byla Monice roku 2007 diagnostikována Alzheimerova choroba, se její manžel rozhodl starat o svou ženu sám až do její smrti.

Vyčerpávající každodenní péče je dokumentována prostřednictvím obrazů běžných denních úkonů, jako je příprava jídla, krmení nemocné, večerní odpočinek. Série, oceněná jako nejlepší v kategorii Každodenní život, znovu poukázala na magickou moc fotografie zmrazit čas a v jediném obraze kumulovat tisíce příběhů. Snímky jsou vyjma jediného exponovány v interiéru malého bytu. Kirchukův výtvarný talent je patrný především z invenční práce s kompozicí (odrazy v zrcadle, současné průhledy do dvou místností) a proměnlivými světelnými podmínkami.

Alejandro Kirchuk: Nikdy tě nenechám odejít. (1. cena v kategorii Každodenní život/ série)

K nejlepší tradici černobílého dokumentu se svým snímkem zachycujícím zatýkání demonstrantů v newyorském Harlemu hlásí polský fotograf Tomasz Lazar. Téměř hororová atmosféra snímku, tvořená dlouhými, temnými stíny a emocemi pokřivenou tváří ženy, evokuje nejlepší snímky legendy dokumentární fotografie Weegeeho.

Tomasz Lazar: Zatýkání prostestujících v Harlemu. (2. cena v kategorii Lidé a události)

Brent Stirton: Narkomanka a prostitutka Marie. Je zachycena v pokoji, kde přijímá své zákazníky. Přestože ji během týdne navštíví řada mužů, tvrdí, že není HIV pozitivní. Peníze potřebuje na svou drogovou závislost a pro svou devítiletou dceru.

Oproti uplynulým ročníkům zůstalo poněkud stranou téma drog a válek drogových kartelů. Výmluvným mementem aktuálního celosvětového problému se stal portrét ukrajinské narkomanky a prostitutky Marie. Jeho autor Brent Stirton bodoval zároveň v kategorii Příroda, jíž vévodily problémy globálního oteplování a ilegálního lovu chráněných zvířat.

Jenny E. Ross: Lední medvěd se snaží sníst vejce mořských ptáků, Nová Země, Rusko. Medvědice je nucena živit se netypickou potravou, neboť v důsledku klimatických změn není k dispozici její normální potrava, lachtani. (1. cena v kategorii Příroda)

Brent Stirton: Válka o nosorožce. Z reportáže pro National Geographic. (1. cena v kategorii Příroda/ série)

Opomenuty by neměly zůstat fotografie Itala Emiliana Larizza zachycující průběh slavnosti domorodých Haiťanů Zjevení Panny, Paní z Karamelové hory. Neotřelým technickým pojetím a obrazovým experimentátorstvím předčily, dle mého soudu, vítěznou sérii kategorie Umění a zábava – portréty barových zpěváků v Soči od Roba Hornstry.

Rob Hornstra: Projekt Soči – Zpěváci ze Soči. (1. cena v kategorii Umění a zábava/série)

Ani tento rok se do užšího výběru finalistů neprobojoval žádný český fotograf. Sedm hladových let bude tedy dále pokračovat. Drobnou útěchou budiž fakt, že i letos zamíří putovní výstava World Press Photo také do České republiky. K zhlédnutí bude od 14. září do 6. října 2012 v pražském Karolinu.