Ve čtvrtek 24.5. v 18:00 hod v Praze před kinem CineStar na Smíchově se koná slavnostní vyhlášení mezinárodní fotografické soutěže. Jste srdečně zváni. Foťáky – bez pardonu – sebou.
Tramdadá! Příští týden ve čtvrtek a v Praze a v 18.00 hod slavnostně dojde k vyhlášení výsledků mezinárodní fotosoutěže Photo Annual Awards 2012. Všichni máte za povinnost přijít.
Na tiskové konferenci budou samozřejmě někteří vítězové, přičemž jedna vítězka si pro cenu dokonce přiletí až z Kalifornie. A protože vás fotografy máme prokouklé, tak vězte, že tam – než se vypije – bude víno zdarma. Navíc hned pak v sobotu v jedenáct bude v Teplicích zahájena monstrózní výstava velkoformátových fotografií vítězů této soutěže. Stejně jako loni. Bude to jízda.
Foto: Amit Madheshiya, At a Tent Theater Near You, Emotions Series,
3. místo v roce 2011 , Speciální cena z Českého centra fotografie
Je tedy právě teď asi nejlepší čas vám připomenout, jak vypadaly výsledky loňské. To abychom vás navnadili na letošek. Loni to bylo jednoduché: byl to první ročník. A přesto se ho zúčastnili dva vítězové World Press Photo, z nichž jeden z nich, paní Ami Vitale, dělala v letošním ročníku World Press Phota dokonce hlavní porotkyni. Ostatně nejen to, přihlásila se i spousta dalších držitelů prestižních mezinárodních fotografických cen, až šla hlava kolem.
A co bylo na loňském ročníku nejkouzelnější a nejroztomilejší? Že to žádná tahle věhlasná celebrita nevyhrála. Prostě dnes je fotografie tak našlapaný obor, je to obor tak proklatě demokratický, až snadno dochází k obrovským překvapením. Porota však měla ruku kromobyčejně šťastnou. Od doby, co Lukas Hueller u nás tak slavně zvítězil, sbírá ve světě poctu za poctou.
Petr Šigut, Portrét opravdového člověka 1, Motions Series, 2. místo v roce 2011
Proč tomu tak bylo? Proč se tu sešla tak fantastická sbírka fotografií z celého světa? Proč o tomto fotografickém klání prohlásila rakouská tisková agentura, že je to největší fotografická soutěž ve střední Evropě? No, protože jsme dobří! Ale vážně. Doufáme, že je to hlavně o tom, že se nám podařilo ze země vydupat to, co jsme doopravdy chtěli. Dělat skvělou fotografii bez omezení. A dělat ji zprudka a vášnivě. Nemáme sice ani ve snu takové rozpočty a takovou mediální podporu, jakou má třeba Czech Press Photo, ale o to více jsme svobodní. A tak nejsme spoutaní zájmy vydavatelů, tlačenkami slavných jmen, ani nejsme omezeni národními koncepty a nemusíme se tedy bušit v prsa, jak česká fotografie válcuje svět, i když o ní za prvním hraničním patníkem nikdo nic neví. Děláme, nebo alespoň se snažíme dělat fotku na rovinu.
Kerry Mansfield, autoportrét, Chemo 1st Cycle, Emotions Series, 1. místo v roce 2011
A zdá se, že snad právě proto nám ti světoví fotografové z první ligy uvěřili. Uvěřili loni, uvěřili (ó díky bože!) letos. I když věděli, že nedáváme žádné báječné ceny a že to tlačíme dopředu jen obyčejným nadšením. A opět – i když jako správná kmotřenka Smrt nemůžu ani naznačovat, stejně poodhrnu - opěti letos došlo k obrovskému – a milému – překvapení! Nechme si ho ale až na ten čtvrtek, ne?
Jste tedy zváni. Vlastně jen proto, že nejpodstatnější pro nás jste vy – fotografové. Pro vás to děláme, a tedy vás zveme. Vezměte si dobrou náladu, vezměte si drahou polovičku a pojďte na skleničku. Do Prahy, nebo Teplic, kde pak všechny ty fotky v obřích rozměrech dva a půl metru budou viset.
Jo, a kdo chcete zatím aspoň vidět ty loňské vítěze, a udělat si názor, co dnes představuje moderní fotografie a kam se ubírá, a vlastně i kam se neubírá, podívejte se sem. Možná budete překvapeni, jak se světová fotografie mnohdy liší od fotografie české, předkládané zde jako to nejlepší zboží.
Autor článku poctivě podle zákona o střetu zájmů nahlašuje, že je ředitelem této soutěže. Zároveň ale konstatuje (a zdá se mu to dosti podstatné), že není porotcem soutěže.
Klaus Eichler, Basement shark, Emotions Series, 2. místo v roce 2011