Jedenapůlnásobná cena oproti předchůdci jistě zaskočila mnohé fotografy, kteří na nový model netrpělivě čekali. Více než 75 000 Kč opravdu není málo. Podobný cenový skok ovšem provedla i konkurence.
Dá se vysvětlit krizí, ale také zřetelným posunem blíže k profesionálním zrcadlovkám.
Canon EOS 5D Mark III
Vyberte si kartu
Jak je v této kategorii zatím zvykem, je tělo (přesněji, jeho povrch) vyrobeno z magnéziové slitiny. Působí masivním dojmem, zvýšená by měla být odolnost proti prachu a vodě. Hmotnost oproti předchůdci narostla o 100 gramů na 950 gramů. Dobře tvarovaný grip zaručuje výborné držení i ve větších rukou (lepší než u předchůdce).
Podobně jako ryze profesionální fotoaparáty, ani Canon EOS 5D Mark III není vybaven vestavěným bleskem. Počet megapixelů se zvedl jen mírně na současných 22.
Přibylo ovládacích tlačítek, některá se navíc dočkala drobných vylepšení. Nad stavovým displejem například stále najdete trojici tlačítek, z nichž každé má dvě funkce, jednu nastavovanou předním kruhovým voličem, druhou zadním. Tlačítko pro ISO a kompenzaci blesku má ale nově odlišný tvar, i po hmatu je spolehlivě poznáte od ostatních. Hned vedle spouště najdete nové tlačítko M-Fn, v základním nastavení slouží pro zobrazení elektronického horizontu a pro přepínání zaostřovacích bodů.
Díky odlišnému tvaru si tlačítko ISO nespletete
Volič režimů je nově vybaven pojistkou, nastavit jiný program je možné až po jejím stisknutí, nehrozí tedy náhodné přepnutí – ale i u předchozích modelů se volič otáčel dostatečně ztuha, s nechtěnou změnou nastavení jsem neměl problém. Na voliči najdete tři pozice pro uložení uživatelských nastavení.
Pro změnu režimu musíte stisknout pojistku uprostřed voliče
Poprvé Canon vybavil fotoaparát v této třídě slotem pro dvě paměťové karty – fotografovat můžete na jednu typu CF a druhou SD.
Do přístroje můžete vložit jednu kartu CF a jednu SD
Výraznou změnou uspořádání prošla tlačítka vlevo od displeje, jejich počet se navíc zvýšil z šesti na sedm. Dříve samostatné tlačítko pro volbu Picture Styles je teď doplněné ještě o volbu multiexpozice a HDR. Přibyl ovladač Rate (pro hodnocení snímků hvězdičkami) a lupa pro živý náhled i prohlížení snímků.
Vpravo od hledáčku najdete nový samostatný přepínač pro živý náhled a video doplněný o tlačítko – spoušť pro zahájení záznamu. Pod ním narazíte na tlačítko Q – rychlé menu známé spíše z amatérských modelů, které zobrazí na zadním displeji základní nastavené expoziční parametry a dovolí jejich změnu pomocí otočných voličů. Změnit tak můžete například citlivost, kompenzaci expozice, vybrat odlišný styl snímku (Picture Style).
Scéna s přehledem
Tradiční specialitou Canonu jsou další dva ovládací prvky na zadní straně – osmisměrný volič v podobě jakéhosi joysticku a velký kruh druhého otočného voliče (první je samozřejmě vedle spouště). Přestože používám zrcadlovky této značky už docela dlouho, na osmisměrný volič v tomto provedení jsem si ještě nezvykl.
Možná mám tak nešikovné prsty, ale zejména výběr šikmých směrů pro mě stále zůstává velmi nejistý. Význam tohoto ovladače se u nového modelu kvůli většímu počtu zaostřovacích bodů zmenšil, přesto bych uvítal, kdyby Canon zapracoval na nějakém vylepšení. Ale možná jsem v tom sám a ostatní fotografové nemají problém. Zato velký otočný volič mohu jen chválit, pracuje se s ním skvěle.
Zadní strana Canonu EOS 5D Mark III
Celkem deset ovládacích prvků můžete v menu fotoaparátu konfigurovat, měnit jejich výchozí nastavení, přiřazovat jim jiné funkce. Někdy jsou volby užitečné, jindy spíše sporné – třeba osmisměrný ovladač můžete pouze vypnout.
Konfigurovatelná jsou také dvě ze tří tlačítek v dosahu palce – standardně slouží pro aktivaci autofokusu, aretaci expozice a výběr zaostřovacích bodů.
V dosahu palce najdete tlačítka pro ovládání autofokusu a zamknutí expozice
Na přední straně se blíže ke gripu přemístilo a zvětšilo tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti (nastavení pracovní clony), které můžete překonfigurovat například tak, že po jeho přidržení se jednorázový autofokus změní na AI Servo.
Jedna boční strana je vyhrazena konektory – najdete tu přípojku na externí mikrofon, drátovou spoušť, blesk, výstup na sluchátka, AV výstup, HDMI.
Hledáček je velký, o trochu větší než u předchůdce, nabízí stoprocentní pokrytí scény. Překvapil mě zvuk při stisknutí spouště. Hlavně klapnutí zrcátka nelze označit za mimořádně tiché, ale na druhou stranu má příjemně kovový charakter, ne tak podivně pištivý jako u některých základních modelů. Na jedno nabití akumulátoru jsem pořídil téměř 900 snímků.
Pokračování 2 / 3
Jak obstojí v praxi?
Zatímco předchůdce byl kvůli zastaralé koncepci autofokusu a standardnímu provedení těla vnímán především jako fotoaparát pro studiové fotografování (i když se najdou profíci bez předsudků, kteří si jej s sebou brali i do válečné vřavy), Mark III by měl být mnohem univerzálnější.
Může za to zvýšená odolnost těla a především zcela přepracovaný autofokus, který nyní využívá 61 zaostřovacích bodů (místo dřívějších devíti), z toho 45 je křížových. Bohužel zůstávají soustředěny jen na ploše, která zdaleka nepokrývá celé pole snímku, především ve svislém směru. Krajní sloupce zaostřovacích bodů navíc nejsou křížové a ostří o poznání hůře.
V praxi se mi stávalo, že jsem chtěl zaostřit objekt, který se při zvolené kompozici ocitl mimo prostor zaostřovacích bodů, musel jsem tedy vybrat nejbližší, zaostřit a poté překomponovat. Možná se ve sportovní fotografii toto omezení zase tolik neprojeví, vzhledem k nepředvídatelným pohybům může být vhodné počítat s výřezem a nekomponovat až do okrajů pole. Přesto bych uvítal větší pokrytí.
Pokud se zaostřované místo nachází u okraje snímku, budete muset zaostřit a překomponovat. 1/640 s, F2,8, ISO 200, Canon EF 100 mm F2 USM
Totálně přepracovaný autofokus se výrazně projevil v menu – pro jeho nastavení je zde vyhrazena celá záložka skládající se z pěti obrazovek. Hned na první obrazovce máte možnost zvolit jednu ze šesti předvoleb chování kontinuálního autofokusu, přičemž první má být podle tvůrců menu určena pro většinu běžných situací, další jsou pak označeny slovním popisem a ikonou některého sportu.
Obzvláště mezi pátou a šestou předvolbou mi dlouho unikal rozdíl: jedna je určena pro „objekty rychle se pohybující všemi směry“ a označena ikonou krasobruslení, druhá pro „objekty měnící rychlost a pohybující se nevyzpytatelně“ (moderní gymnastika).
Popis a ikony je asi třeba chápat hlavně jako nápovědu pro méně zkušené sportovní fotografy, podstatné na předvolbách je, že u každé si můžete nastavit jinou sledovací citlivost (aby autofokus zbrkle nereagoval na překážky v záběru), změnu rychlosti sledování a automatické přepínání zaostřovacích bodů, tedy sledování zvoleného objektu po ploše pokryté body.
Nespustí z něj oči
Autofokus umožňuje ručně vybírat mezi jednotlivými zaostřovacími body nebo nechat výběr na automatice, mezi těmito krajními možnostmi pak nabízí ještě další čtyři možnosti (větší bod, skupina pěti nebo devíti bodů, dvanáctibodové zóny).
Ve standardním nastavení vybíráte stisknutím tlačítka AF na zadní straně a poté opakovaným tisknutím M-Fn u spouště. Jenže přejít od bodu k celé ploše pak znamená stisknout tlačítko pětkrát, což není zrovna pohotové. Naštěstí máte v menu možnost vypnout nepoužívané režimy. Nechal jsem si proto jen bod a celou plochu, pak už jsem mohl přepínat jediným stiskem.
1/500 s, F3,5, ISO 200, Canon EF 100 mm F2 USM
V menu máte také možnost omezit počet bodů – pokud je vám 61 příliš mnoho, můžete svůj výběr zúžit jen na křížové, nebo dokonce jen na obdélník z 15 či 9 bodů.
1/640 s, F3,2, ISO 200, Canon EF 100 mm F2 USM
Proč se ale takto omezovat? Důvodem by samozřejmě mohl být složitější ruční přechod od středního bodu k okraji, v cestě vám pak budou stát čtyři body. Ručně se dají vybírat pomocí osmisměrného ovladače, každé jeho vychýlení pak představuje posun o jeden bod. To by ale bylo pomalé i s hbitými prsty a přesnějším ovladačem.
Podle mě se tento způsob hodí jen pro jemné doladění, posun o jeden bod. Naštěstí je tu také další možnost, stisknout tlačítko AF a poté pomocí předního otočného voliče rychle přejíždět body v řádku, pomocí zadního pak ve sloupci. Stejný způsob využívají i profesionální zrcadlovky Canonu z řady 1D.
1/800 s, F2,8, ISO 200, Canon EF 100 mm F2 USM
Pokud jste ale zvyklí ostřit jen středním bodem a poté překomponovat, budete z 5D Mark III spíše zklamáni. Samotná rychlost zaostření není sice špatná, ale ani blesková – naměřil jsem 0,22 s při přeostření z pěti metrů na jeden metr, to vcelku odpovídá praktickým zkušenostem. Při zaostření a překomponování se tak může stát, že překomponujete dříve, než fotoaparát zaostří – v tom případě pak pokračuje v ostření a vy budete mít zaostřeno něco jiného, než jste chtěli.
Novinkou oproti předchůdcům je u 5D Mark III funkce sledování objektu – AF Tracking. Funguje dobře zejména pokud je fotografovaný objekt výrazně barevně odlišný od okolí. Sledovací funkce autofokusu je rozhodně významným a dobře využitelným vylepšením.
Při sledování objektu se autofokus drží spolehlivě hlavně jasnějších barev. Vlevo: 1/2 000 s, F2, ISO 200, Canon EF 100 mm F2 USM. Vpravo: 1/1 250 s, F2,5, ISO 200, Canon EF 100 mm F2 USM
Autofokus je schopen ostřit i při velmi špatném světle, pokud se ale objekt nehýbe a není tmavý oproti světlému pozadí.
Autofokus je váhavě schopen zaostřit i v extrémně špatných světelných podmínkách, protisvětlo mu situaci ještě ztěžuje. Vlevo: 1/4 s, F4, ISO 25 600, Canon EF 20 mm F2,8 USM. Vpravo: 1/13 s, F3,5, ISO 12 800, Canon EF 20 mm F2,8 USM
Canon EOS 5D Mark III je schopen ostřit i při pořizování videozáznamu, ostří ale pomalu a nejistě.
Další ovládání přístroje je takové, na jaké jsou uživatelé značky Canon zvyklí – podle mne tedy pohotové a přehledné. Nastavení usnadňuje i záložka Moje menu, do které můžete umístit některé nejčastěji používané funkce z jinak velmi obsáhlé nabídky.
Canon EOS 5D Mark III je v kontinuálním režimu schopen snímat rychlostí 6 snímků za sekundu, první snímek pořídíte za 0,6 s od zapnutí, následující snímky pak po 0,4 s od předchozího.
Pokračování 3 / 3
Obrazová kvalita a hodnocení
Obrazová kvalita při nízkých citlivostech odpovídá fullframe fotoaparátu. V podání Canonu jsou snímky tradičně trochu měkčí, patrně kvůli silnému antialiasingovému filtru, u formátu JPEG patrně i vlivem odšumování.
Pokud se tedy zaměřujete na monumentální fotografie krajiny či městské krajiny, zvolte raději jiný přístroj. Pro ostatní účely, zejména portrétní a reportážní fotografii, vyhoví Canon 5D Mark III velmi dobře.
Obrazová kvalita při základní citlivosti. Vlevo záznam do JPEG, vpravo konverze z RAWu v programu Adobe Photoshop Lightroom v základním nastavení. 1/400 s, F8, ISO 100, Canon EF 50 mm F1,4 USM
Při reportážní fotografii vás asi bude zajímat, jak se fotoaparát chová při vyšších citlivostech. To můžete zjistit z následujících reálných snímků.
ISO 3 200. Vlevo záznam do JPEG, vpravo konverze z RAWu v programu Adobe Photoshop Lightroom s úpravami. 1/250 s, F6,3, Canon EF 20 mm F2,8 USM
ISO 6 400. Vlevo záznam do JPEG, vpravo konverze z RAWu s úpravami. 1/400 s, F2,8, Canon EF 20 mm F2,8 USM
ISO 12 800. Vlevo záznam do JPEG, vpravo konverze z RAWu s úpravami. 1/1 000 s, F2,5, Canon EF 100 mm F2 USM
ISO 25 600. Vlevo záznam do JPEG, vpravo konverze z RAWu s úpravami. 1/60 s, F2,8, Canon EF 20 mm F2,8 USM
ISO 51 200. Vlevo záznam do JPEG, vpravo konverze z RAWu s úpravami. 1/80 s, F3,5, Canon EF 20 mm F2,8 USM
ISO 102 400. Vlevo záznam do JPEG, vpravo konverze z RAWu bez úprav. 1/160 s, F3,5, Tokina 19–35 mm F3,5–4,5
Je samozřejmě individuální a závislé na účelu, jaká citlivost pro vás bude ještě přijatelná. Já bych se při reportáži nebál použít ISO 25 600, vyšším hodnotám už bych se raději vyhnul.
Hodně diskutovanou otázkou je u soupeřících novinek Canon a Nikon jejich odolnost proti špatné expozici. Přidávám tedy tmavý snímek zesvětlený při konverzi z RAWu o 1 EV:
Vlevo záznam do JPEG, vpravo konverze z RAWu s posunem expozice o 1 EV. 1/2 000 s, F4, ISO 200, Canon EF 20 mm F2,8 USM
Při zkoumání fotografie v přiblížení 1:1 jistě nepřehlédnete výrazný šum ve stínech, ovšem při běžném prohlížení na monitoru nebo tisku na menší formáty by nemusel ještě být rušivý.
Naopak u světlých fotografií je třeba, aby fotoaparát měl rezervu pro odstranění přepalů:
Vlevo záznam do JPEG, vpravo konverze z RAWu s potlačením přepalů . 1/1 600 s, F5, ISO 800, Tokina 19–35 mm F3,5–4,5
Hodnocení, klady a zápory
Canon EOS 5D Mark III výrazně překonává svého předchůdce zejména v robustnosti konstrukce a schopnostech autofokusu. Přináší také řadu drobných vylepšení usnadňujících ovládání. Spíše malý je pak pokrok v obrazové kvalitě, samotné rozlišení snímače se zvedlo jen nepatrně.
Ovšem i 22 Mpx představuje velké množství dat, které asi většině uživatelů postačí. Pro optimální výsledky je nutné využít formát RAW, snímky v JPEG mají měkčí kresbu.
Pro vlastníky předchozích modelů tedy představuje třetí model 5D nutný upgrade hlavně v případě reportážní fotografie. Pořizujete-li hlavně statické snímky, nemáte příliš důvodů k obměně.
Pokud se teprve rozhodujete, které fotografické firmě upíšete svou duši, pak je nový fullframe Canon volbou, o které stojí za to uvažovat.
+
- výrazně vylepšený kontinuální autofokus se sledovací funkcí
- odolnější a lépe tvarované tělo
- velký hledáček se stoprocentním pokrytím
- drobná vylepšení v ovládání
–
- ne zase tak rychlý jednorázový autofokus
- šum na podexponovaných snímcích
- měkčí snímky v JPEG
Canon EOS 5D Mark III
Technická specifikace
- fullframe snímač CMOS 22 Mpx
- Maximální rozlišení 5760 × 3840 obr. bodů
- Bajonet Canon EF
- Rychlost závěrky 1/8 000 s až 30 s
- Rozsah ISO citlivosti 100–25 600 (při rozšíření 50 až 102 600)
- Maximální rozlišení videa 1 920 × 1 080 při 30p, 25p, 24p sn./s
- 3,2palcový LCD panel s rozlišením 1 040 000 obr. bodů
- Duální Slot pro paměťové karty SD/SDHC/SDXC a CF I
- Rozměry 152 ×116 × 76 mm
- Hmotnost 950 g
- Cena