Spojení hravosti a vážnosti, horizontály a vertikály i paradoxu. Tak nějak by se dala stručně charakterizovat dnešní fotografie týdne.
Lumír Žemla je původním zaměřením výtvarník; od plátna se postupně dostal k počítačové grafice a od ní k fotografii. Pokud bychom jej měli nějak stručně charakterizovat, tak jde o zřejmě nejvýraznějšího českého propagátora výtvarné fotografie, který se snaží do obrazu přenést především emoce. Zatímco hodně lidí stále spojení digitálních úprav a malování v jednom snímku zavrhuje, on sám se je snaží spojit. Mezi malbou a fotografií tak nevytváří napětí, ale staví mosty.
Touto optikou je také potřeba se dívat na jeho snímky, které bezpochyby patří k tomu nejosobitějšímu, co (nejen) DIGIarena nabízí – poznáte je doslova na první pohled. Je zajímavé, že jeho vstup do fotografie ovlivnila svatba a snímek, který se dnes stává fotografií týden s názvem Škola svádění.., staví svatbu trochu naruby.
Škola svádění, foto: žemla
Ukazuje dvě „slečny", které se navzájem svádí. Kompozice využívající zlatého řezu je jednoznačně zdařilá a také díky ní získává snímek na atraktivitě. Pěkně jsou spojené horizontální prvky – podlaha, minisukně i klobouk s prvky vertikálními, které jsou zastoupeny dvojicí modelek a pruhovanými kalhotami. Ty sami o sobě vytvářejí jakési spojení obou základních směrů.
Jak už bývá u tohoto autora zvykem, je zde silný důraz kladen na počítačové zpracování, ale nikoli samoúčelně. „Zašmudlanost“ snímku jen podtrhuje samotný výjev dvou navzájem se svádějících dívek, které k této činnosti přistupují různě – jedna sebevědomým výrazem, druhů hraným studem, který kontrastuje s (ne)oblečením. Paradox vytváří také mladé slečny a staře vypadající výtvarné provedení. Žemla ženy fotí často a rád a fotografie tak dobře zapadá do celkového kontextu jeho tvorby.
Gratuluji autorovi k velice zdařilému snímku i jeho úpravám, které mu dodali na kvalitě i obsahu a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých snímků minulého týdne.
Také Zahorko tentokráte vsadil na výtvarný snímek, který ukazuje prožitek z podzimu. Fotografie Meet The Autumn, ukazuje člověka jako integrální součást přírody. Jakoby pro svůj prožitek musel opustit svoji integritu a fragmentárnost a stát se součástí většího celku.
Meet the Autumn, foto: zahorko
Každý kdo se podívá na snímek bludišťák v něm pozná rukopis shimmela – život města, lidé a minimalismus. Tak nějak by se dal charakterizovat soubor prvků, které musí být v jeho snímcích zastoupeny.
bludišťák, foto: shimmell
Adamcova podzimní fotografie "To je dost, žes nás taky jednou vyvez!" těží z dobrého provedení, nadsázky a vtipu. Přitom naturalisticky zobrazuje skutečnost, která se může jevit jako málo estetická či banální.
To je dost, žes nás taky jednou vyvez!, foto: adamec
A na závěr ještě jedna ukázka toho, jak lze dělat portrétní snímky. Osobně tuto kategorii považuji za jednu z nejtěžších, protože je často stereotypní a plochá. Snímek Hanka od H_onzíka je alespoň malým vybočením z řady mající nápad, styl a nadhled.