Portréty světoznámých osobností zaplnily prostory Leica Gallery. Autorskou výstavu tu zahájil německý fotograf Wolfgang Wesener.
Wolfgang Wesener přiletěl do Prahy přímo z New Yorku, kde žije již téměř třicet let. V Americe spolupracoval s několika prestižními magazíny, pro které portrétoval především známé osobnosti.
Na jeho fotografiích se setkáváme s umělci i neumělci v barevném i černobílém provedení. Někteří se nachází v ateliéru, jiní v ležérní pozici v prostředí, které jim je vlastní. Jedno však mají snímky společné. Vychází z nich zvláštně uvolněná nálada, která vypovídá o to tom, že jejich autor je velmi citlivý a vnímavý člověk.
Wolfgang Wesener osobně
„Mám respekt k lidem, které portrétuji. Nenutím je dělat věci, které nechtějí a snažím se, aby se cítili pohodlně a vlastně zapomněli, že jsou fotografováni,“ objasňuje nám Wolfgang, proč působí jeho snímky tak přirozeně.
Důležité je dojít co nejblíž
Výstava Portraits by WOWE je rozdělena do dvou částí. Nejdříve nás u vchodu osloví barevné snímky tvořící první část expozice. Zde nahlédneme do tváře módní návrhářské dvojici podepsané pod značkou Dolce Gabbana či spisovatelce Susan Sontagové, která se proslavila knihou z roku 1977 „O fotografii“. Většina z těchto barevných portrétů vznikla pro legendární magazín německého deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung, jehož design navrhoval Willy Fleckhaus.
Kdo je Wolfgang Wesener?
Německý fotograf Wolfgang Wesener (1960) začal fotografovat již během svých studií designu a komunikace v německém Essenu (1981–84). Zpočátku pracoval pro hudební časopis Spex, v roce 1984 se přestěhoval do New Yorku, kde asistoval Hansi Namuthovi a Evelyn Hofer, kteří fotografovali newyorský noční život pro Details Magazine.
V roce 1986 začala jeho dvacetiletá spolupráce s přílohou Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ-Magazin). Od roku 1990 působil v Itálii, kde pokračoval v práci pro mezinárodní časopisy a na vlastních projektech. V současné době žije v New Yorku.
Druhou část výstavy pak tvoří černobílé snímky, na nichž opět nechybí výtvarníci, architekti, návrháři, ale i politici a intelektuálové z 80. a 90. let. Poznáváme Annie Leibovitz a hned vedle ní českého prezidenta Václava Klause.
Annie Leibovitz, 1988
Trochu neobvyklým dojmem pak působí fotografie tří mladých kluků v černých oblecích mezi všemi těmi dospělými hlavami. Jsou to Wesenerovi synové, které zvěčnil podle slavného snímku Augusta Sandera z roku 1914.
Leo Castelli, 1988
„Portrét považuji za dobrý, když se výsledek fotografování podobá obrazu, který jsem měl v hlavě. Fotograf může odhalit právě jen toto, není možné zachytit celou, komplexní osobnost,“ vysvětluje Wesener a vzápětí dodává: „Ale musíte se snažit dostat se k tomuto cíli co nejblíže.“
Vždy nespokojený klasik
Na této výstavě se kromě jeho malých synků nachází samé slavné osobnosti. Rodák z Essenu se však při tiskové konferenci přiznává, že rád fotí kohokoliv bez ohledu na to, zda je známý či nikoliv. „Důležitý je pro mě, aby byl zajímavý. A pak je mi jedno, zda je to soused či umělec,“ říká. Dnes, když už pro časopisy nefotí, se věnuje pouze portrétům, které jsou podle jeho slov mnohem osobitější právě pro to, že nevznikaly pro žádný časopis.
John Waters, 2010
Wolfgang Wesener si při focení vždy vystačí jen s jedním světlem. „Líbí se mi myšlenka, že jsem omezen světlem a musím to nějak vyřešit,“ říká německý mistr, který za svůj vzor považuje Augusta Sandera či Irvinga Penna. Stejně tak zůstává věrný středoformátovému fotoaparátu a klasickým černobílým filmům. Jako kdyby zabředl v 80. letech a nechtěl se tohoto zlatého věku pustit.
Keith Haring, 1986
Sám autor nám ostatně dává za pravdu. „Moje portrétní fotografie se v průběhu let moc nezměnily,“ prozrazuje Wesener, jenž spolupracoval například s průkopníkem pop artu Andy Warholem. A následně dokončuje myšlenku: „Ale člověk nezůstává na místě, vyvíjí se. A nikdy není úplně spokojený, protože ví, že to co udělal, by šlo udělat líp…“
Výstavu Portraits by WOWE můžete navštívit až do 6. ledna 2013.
Leica se zařadila mezi světové galerie
Leica Gallery si pro milovníky fotografie připravila, kromě zmíněné výstavy Portraits by WOWE, ještě jedno překvapení. Bystřejšímu návštěvníkovi jistě neuniklo, že v logu galerie přibyl nový červený znak s nápisem tradičního výrobce fotografického vybavení. Důvodem je propojení pražské galerie se sítěmi Leica, které bychom již našly na různých místech světa. V současné době je Leica Gallery ve Frankfurtu, New Yorku, Paříži, Salzburgu, Solmsu, Tokiu a Varšavě. Praha tyto metropole doplňuje jako v pořadí osmý člen.
Zajímalo nás, jaký význam bude mít tato událost pro běžného návštěvníka pražské fotografické galerie. „Díky připojení do sítě Leica galerií získáváme možnost dovážet do české republiky i specializované výstavy světových fotografických umělců,“ říká ředitelka pražské Leica Gallery Milena Dubská.
Instalace výstavy WOVE
To by však nemělo ohrozit dosavadní spolupráci s českými umělci. „Leica Gallery Prague bude nadále prezentovat také tvorbu českých fotografů,“ dodává Milena Dubská.
Výstava Wolfganga Wesenera dává ředitelce galerie za pravdu. Německý fotograf přerušil série sociálních dokumentů, kterým v poslední době Leica dávala až příliš prostoru a započal její světovost.