Někdy je úhel pohledu tím, co nám brání vidět věci takové, jaké jsou. Avšak současně nám ukazuje zcela nové skutečnosti a dokáže pro nás naprosto pokřivit a zkreslit realitu okolního světa.
Lidové úsloví pravící, že kdo jí tvaroh, vidí až za roh, je zřejmě nesmyslné. Světlo se díky své vlnové délce za roh šíří jen minimálně, a právě díky tomu lze vidět věci ostře a jasně.
Fotograf se snaží zachytit fotony, které míří do jeho objektivu takovým způsobem, že konzervuje svět, který je před ním. Svět dvojsmyslů, nejasností, neurčitých tvrzení a dichotomií.
Jedinou možností, jak mu porozumět, je nesledovat jej doslovně, ale neustále jej interpretovat. Každý výraz tváře, věta nebo název ulice mají daleko blíže k symbolům, než k něčemu, co bychom měli vnímat jako čistý fakt. Symbol je něčím, co spojuje – dvě poloviny pečetě, zkušenost člověka s viděným světem.
Snímek Nebezpečné přistání zachycuje v jedné kompozici horkovzdušný balón a katedrálu svatého Víta na Hradčanském náměstí. Zatímco běžným okem není na celé scenérii nic zvláštního, snad mimo estetického pohoršení, že se létající objekt do kontextu Pražského hradu nehodí, zkušený fotograf vidí něco jiného.
Nebezpečné přistání, foto: Dolittle
Tím, že dává k dispozici jen dvojrozměrný obraz bez kontextu, může balón napíchnout na kostelní věž. Činí to tak šikovně, že bez zkušenosti s fyzickým světem bychom jen těžko hledali důvod, proč se pasažéři nezřítí na nádvoří.
Autor, kterým je Dolittle, ukazuje dosti podstatnou vlastnost komunikace mezi divákem a fotografií. Spočívá v hledání kontextu, spojení, faktů, v tom, že fotografie zachycuje svět takový, jaký je a přesto ne pravdivě či úplně. Gratuluji autorovi k dobře načasovanému úlovku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.
Radost ze hry ukazuje snímek 3, 2, 1, na kterém je pěkně vidět základní charakteristika takové činnosti. Aby se dívka mohla hrou bavit, musí znát její pravidla a dodržovat je. Omezení svobody tak nemusí být vždy negativní, neboť může sloužit jako prostředek pro radostný a spokojený život. Autorem je aloys.
3, 2, 1, foto: aloys
Svatební fotografie je často kýčová, uměle vylepšovaná, syntetická, bez nápadu, přeslazená. Snímek Jen světlo se dívá… se snaží tento stereotyp překročit a nabízí emoce, které nejsou u podobných fotografií zcela běžné – napětí, obavu, těšení se. Fotografii pořídil hary marwell.
Jen světlo se dívá..., foto: hary marwell
Navyy zachycuje muže na člunu, uprostřed rybníka. Člověka obklopeného tichem, krásnou přírodou, usilovně veslujícího. Obyvatel města by možná řekl, že si jede vyčistit hlavu, odpočinout si od starostí, problémů, lidově řečeno vypnout. Naopak místní by v něm snad viděl rybáře, který jen dělá svojí práci. Fotografie rybářská II sice nabízí postoj autora, ale zároveň nebrání možnosti, se sním přít. Co když fotograf jen šel okolo a neví více než my?
rybářská II, foto: navyy
Na závěr ještě jeden snímek kontextuálně orientovaný, jehož autorkou je Azhar a nese název o klukovi z plakátu VIII. Ke komparaci a analýze podobnosti obou mužů snad není možné cokoli dodávat, obraz sám mluví dostatečně jasně a přesvědčivě.
o klukovi z plakátu VIII., foto: Azhar