Celek je v umění většinou více, než jen soubor částí, je něčím, co umožňuje vytvářet kontext, chápat souvislosti, číst příběhy. To vše najdete na dnešní fotografii týdne.
Mohli bychom s trochou nadsázky říci, že dva plus dva nemusí být čtyři. Jakkoli zní tato myšlenka z pohledu matematiky nebo přírodních věd poněkud absurdně (dokonce apriori nekonzistentně), v oblasti umění nebo sociálních věd tomu tak často skutečně je.
V managementu se můžeme setkat s něčím, co se označuje jako synergický efekt. Dva lidé společně udělají řádově více, než by dokázal každý z nich samostatně. Jsou týmem, který se umí dobře doplnit.
Podobně v kurátorství můžeme vidět snahu o tento přesah. Výstava je vždy pokusem o něco více, než o shromáždění nějakého množství děl. Dobrou výstavu nevytváří odhadní cena děl, ale myšlenka, která díla spojuje, jejich rozmístění, popisky, výprava. Tedy příběh, který dává proniknout do kontextu, myšlenkového světa kurátora a jednotlivá díla díky nim mají mezi sebou vztah. A právě on je přidanou hodnotou, která překračuje rámy či podstavce.
Mois de la Photo je velkolepým projektem, který se snaží o rozšíření povědomí a chápání soudobé fotografie. Tak, jako byl u nás tradičně březen měsícem knihy (později internetu a později čtenářů), je listopad pokusem o práci s fenoménem fotografie. Nikoli jako řemesla, ale především umění, které se snaží zachytit a zdokumentovat nitro a svět současného člověka.
Měsíc, foto: shimmell
Snímek Měsíc zachycuje jednu z výstav, které v Evropě v rámci zmíněné akce probíhají a vyvářejí jak zdroj inspirace pro autory, tak také jsou ohlédnutím či reflexí stávající tvorby. Shimmell přitom zachycuje zajímavou charakteristiku současného umění. Osobní přesvědčení, kontext autora, jeho pohled na svět jsou tím, o co by v kurátorské činnosti mělo jít primárně.
A toto své čtení výstavy prezentuje v kompozičně zajímavé fotografii. Nejsou na ní primárně ani fotografie samotné, ani největší osobnosti a dokonce i divák je upozaděn. Prim hraje podlaha a celková atmosféra, která jakoby odkazovala na klopící zrak, obtížné pochopení nebo přiblížení se obsahu i formě.
Gratuluji autorovi k podařené fotografii a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.
Pan Josef je doma je pěknou introspekcí do života konkrétního vesničana. Muže, který je dokonale spojen s místem, kde žije, přírodními zdroji i kulturou své obce. Je radostný, žije v hojnosti. A přesto by mu jen málokterý měšťák záviděl. Autorem snímku je honzj.
Pan Josef je doma, foto: honzj
Jestliže bychom hledali téma, které bude pro pana Adamce typické, určitý motiv či narativ, ve kterém jsou pořizovány jeho snímky, pak by jedno z nich bylo nepochybně ticho. Schopnost fotografií zachytit atmosféru rána, okamžiku, kdy je člověk sám uprostřed krásné přírody a může zažívat půvab blízkosti, v tomto případě daňků. Fotografie nese název V ranní mlze.
V ranní mlze, foto: adamec
Oko nomáda tentokráte ustrnulo na krásné krajině jižní Číny. V prostoru ostrých, ale zalesněných kopců a členité krajiny, ve které je možné se orientovat snad jen z horkovzdušného balónu. Fotografie nese název krasohled II ..
krasohled II, foto: oko-nomáda
A na závěr ještě jeden paradoxní pohled do života na ulici. Stará tramvaj a šeď města, jakoby chtěli nabídnout atmosféru normalizační krajiny, ale zasahuje do ní člověk, který se této šedi vymyká. Křižák, jakoby z vrcholného středověku přišel do dvacátého století. Přesto ví, jak se má chovat, kam si stoupnout, jak čekat. Autorem snímku s názvem Středověk neskončil, středověk trvá je Snopa.
Středověk neskončil, středověk trvá, foto: snopa