Specifikem digitální fotografie je mimo jiné také to, že najdete na trhu velké množství fotoaparátů s různě velkým snímačem – od těch nejmenších, které si nezadají se snímačem v mobilním telefonu, až po modely, které je možné směle označit za středoformátové.
S velikostí snímače souvisí také výběr objektivu a nutnost přepočítávat ohniskovou vzdálenost – nepsané pravidlo říká, že na objektivech (vyměnitelných i nevyměnitelných) je vždy uvedena fyzická ohnisková vzdálenost daného kousku. Avšak pro zjištění reálného úhlu záběru konkrétního skla je třeba spočítat také tzv. efektivní nebo-li ekvivalentní ohniskovou vzdálenost, která je adekvátní objektivu nasazenému na fotoaparát se snímačem velikosti kinofilmového políčka.
Pro přepočet ohniska se používá konstanta – crop faktor – která nabývá různých hodnot v závislosti na velikosti použitého snímače. Obvykle nabývá crop faktor hodnot větších než 1, protože valná většina snímačů je menší než kinofilmové políčko. Jedinou výjimkou jsou středoformátové digitály se snímačem větším než je plocha kinofilmového pole.
Ovšem před časem se na trhu objevil tzv. speedbooster – doplněk, který dokáže ohniskovou vzdálenost nikoliv prodloužit ale zkrátit a současně s tím také zlepší světelnost objektivu. Tak například z plnoformátového objektivu ohniska 50 mm a světelnosti F1,2 můžete mít objektiv s efektivním ohniskem 35 mm a světelností F0,95.
Ač to zní neuvěřitelně, je tomu tak a nejedná se o nic jiného než o fyziku, respektive matematiku a optiku. Velmi pěkně vysvětlil princip použití speedboosteru Jimi Kai v jednom ze svých videí. Teoretický propočet pak otestoval Kai přímo v terénu, kdy vedle sebe postavil hned tři kombinace fotoaparátu a objektivu.
Výše uvedené video s osvětlením celé situace je reakcí na předchozí Kaiovo video, pod kterým se rozvinula sáhodlouhá diskuze právě o světelnosti objektivu při použití speedboosteru.